y
Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
Matěj Cvrček sloužil se ženou u velmi učeného doktora. Mnoho práce neměli, Matěj nosil na stůl a jeho žena poklízela pokoje. Jednou si Matěj povzdechl: „Kdybych se byl takhle také doktorem narodil!“ Jeho pán mu řekl: „Milý Matěji, to by sis musil jinak dát hřbet vymrskat, než by ses tím doktorem stal!“
Matěj si večer nabrousil nožík a šel ke struze, kde rostly vrby. Nařezal celou otýpku vrbového proutí, vzal ji na záda a doma poručil ženě: „Šlehej mě těmito pruty, dokud neřeknu dost!“
Žena nemínila splnit jeho bláznovský rozkaz. „Chci být doktorem!“ vysvětlil jí, a nedal pokoje, dokud mu nevyhověla. Když nemohl už šlehání vydržet, křikl „dost“, oblékl se a šel k doktorovi.
„Žena mi hřbet pořádně vymrskala a teď bych vás prosil, pane doktore, o nějakou knihu. Zdá se mi, že jenom to šlehání k doktorství nepostačí.“ Doktor se usmál a půjčil mu jakousi starou latinskou knihu.
Druhý den Matěj ani ze světnice nevyšel, seděl u knihy obrácené hlavou dolů. Ač neznal jediné písmenko, bedlivě prohlížel list po listu, a když celou knihu přehlédl, začal znovu. Žena se bála, aby se její Matěj neminul rozumem.
Zapomněl na své povinnosti, celý týden k doktorovi ani nepáchl. Když potom vyšel, tvářil se vážně a učeně, jako by všecky vědy spolkl. Službu u doktora už nezastával, i ženě zakázal chodil na výdělek.
Po nějakém čase rozhlásil král ve všech městech a vesnicích své říše, že se mu ztratil drahocenný prsten. Že zve do zámku všechny učence, aby mu svou radou a důvtipem pomohli vzácný klenot hledat.
I Matěj si pospíšil ke králi. V zámku se už shromáždilo hodně proslulých učenců, radili se, ale prsten nepřikouzlili. Matěj požádal o zvláštní pokoj, aby prý nebyl v učeném bádání vyrušován. Bál se však, aby mezi ostatními učenci neprozradil svůj nedoktorský rozum.
Král Matějovi rád vyhověl, protože se mu zdál ze všech nejmoudřejší. Na stůl položili sluhové velikánské knihy.
Matěj jednu z nich rozevřel, a zase nevěděl, že je vzhůru nohama. Ale nehleděl do ní, myslil na oběd, dostal chuť na lahůdky z královského stolu.
K polednímu se král poptával učenců, čeho se dopátrali. Vrtěli však jenom hlavami. Navštívil i Matěje. Po špičkách – aby ho nevyrušoval – došel k němu a podivil se, že Matěj sedí nad knihou s obrácenými písmeny.
Matěj králi vážně vysvětlil: „Chceme-li my učení, dostat zpět ztracenou věc, musíme v knihách bádat pozpátku!“ Král, přesvědčený o neobyčejných vědomostech tohoto badatele, zase odešel.
„Už je ke dvanácté a oběd nikde!“ mrzel se Matěj. „Pěkný pořádek na královském dvoře! Já to mám doma zavedeno líp!“ Vtom se otevřely dveře dokořán a v nich se objevil sluha s polévkou.
„Á – jeden je tady!“ zavolal!“ zavolal Matěj radostně. Sluha však zbledl jako stěna a celý se roztřásl. Dole v kuchyni pověděl svým druhům, že ten učenec už vypátral, kde je prsten. Za živý svět už nechtěl jít nahoru: s masem poslal druhého.
Sotva se na prahu objevil druhý sluha, vykřikl Matěj: „Á – tady je druhý!“ Sluha si ale nevšiml, jak se Matěj zatěšil na vonící hovězinu. „Ten doktor o všem ví, je s námi zle!“ bědoval lokaj v kuchyni a ostatní s ním. Domluvili se, že učence podplatí.
Třetí lokaj s tolary a skopovinou šel nahoru. „Á – tady je třetí!“ přivítal ho Matěj. Ještě to ani nedořekl a sluha mu ležel u nohou. Přiznal se, že se dvěma přáteli prsten vzal a podával Matějovi váček tolarů.
Matěj zloděje pokáral, ale pro blýskavé peníze přihmouřil obě oči. „Nic se neboj,“ řekl ustrašenému sluhovi. „Chyť na dvoře krocana a přines mi ho sem i s prstenem, uložím králův klenot do volete.“ Udělal to a krocana zase pustili.
Večer měli učenci skládat účty ze svého bádání. Všichni mlčeli. Jediný Matěj vystoupil: „Ať sem přinesou krocana se šedočernými skvrnami na krku!“ Rozkaz byl hned vykonán.
Matěj vzal nůž, krocana zařízl a podle jeho příkazu dva vyhlášení učenci vyňali z volete krocana hledaný prsten a předali ho králi.
Král Matěje bohatě obdaroval a ve vlastním kočáře ho dal zavést domů. Žena nemohla svého Matěje co učence ani poznat a celá vesnice byla na nohou.
Po nějakém čase sezval král k slavným hodům knížata i ze zemí sousedních. Pochlubil se jim, jakého má ve svém království učence. Páni se chtěli o jeho učenosti přesvědčit, uzavřeli s králem sázku o celé hrabství, uhodne-li ten učenec, co ukryjí pod dvěma mísami.
Pro Matěje přijel kočár zlatem stříbrem vykládaný. Ale Matěj se vymlouval jak mohl. Řekli mu však: „Budete viset, jestliže do zámku nepojedete a král sázku prohraje!“ Matěj se tedy rozloučil se ženou a vsedl do kočáru.
Král mu určil místo v čele stolu. Bledý Matěj strachy ani nedýchal. Když přinesli dvě mísy poklopené na sebe, zabručel sám k sobě: „Cvrčku - „a už nedořekl: „budeš viset!“, protože páni kolem něho tleskali a volali: „Výborně, cvrček je tam, cvrček!“ Odkryli svrchní mísu a cvrček vyskočil na tabuli a zacvrkal.
Král vyhrál sázku, velké hrabství, a dal je Matějovi a jeho ženě k užívání až do smrti. Matěj ještě leckdy králi pomohl. A tak se zvěst o chytrém doktoru Matěji Cvrčkovi dochovala až po naše časy.
