I když se za čas naučili lidé stavět větší lodě, přece jenom jejich pohon byl založen na lidských svalech.
Protože na pobřeží vanul pravidelně vítr, nahradil částečně lidskou sílu. Plachetnice umožňovaly plout i do větší dálky.
Širé moře odedávna lákalo člověka. Poznat, co je na druhém konci té nekonečné vodní prostory, objevit nové země, nová bohatství, získat další zdroje surovin a trhy, poznat jiné lidské kmeny, zvířenu i rostlinstvo, prožít podivuhodná dobrodružství, po tom toužili lidé – mořeplavci.
Kryštof Kolumbus se vypravil na své plachetnici Santa Maria přes oceán. Chtěl se západní cestou dostat do Indie. Místo toho připlul po dobrodružné cestě k ostrovům u americké pevniny.
První, kdo přeplul po oceánech celý svět, byl Portugalec Magalhaens. Na obrázku vidíme, jak proplouvá úžinou mezi Jižní Amerikou a Ohňovou zemí, a různé výjevy, které měl na své cestě spatřit.
Mořeplavci objevovali nové země a Evropané začali z těchto zemí čerpat bohatství a podmaňovat si domorodce. Proti tomu se domorodci bránili a odvážili se dokonce – na příklad na Tahiti – přepadnout velkou loď.
Kdo byl pánem moře, byl nejmocnější na světě. V mohutné bitvě u Trafalgaru se podařilo Angličanům zvítězit nad Španěly, a tak získat prvenství na moři.
Námořní lodě byly již dokonalejší, a proto se s nimi rybáři vydávali až do polárních krajin na lov velryb a tuleňů.
Byli však odvážlivci, kteří chtěli objevit nové země přímo v polárních krajích a dokonce se pokoušeli dostat se až k pólu. Mnozí z nich zahynuli ve věčném ledu.
Ohromné ledové hory, které se vytvářejí v polárních krajích a plují svou pravidelnou cestou po oceánu, rozdrtily mnohé i ty největší lodě.
Avšak i jiná nepředvídaná nebezpečí hrozila mořeplavcům. Vzdušné víry sály mořské vlny vysoko do výše.
Jindy připluly lodě k neznámým ostrovům, na kterých vybuchovaly sopky. Stávalo se, že sopky vybuchovaly i na dně moře.
Bouře na moři byla největším nebezpečím v plavbě. Rozbouřené vlnobití zahánělo lodě na skalní útesy nebo na mělčinu. Tak zahynulo mnoho hrdinných lodních posádek.
Výstrahu před nebezpečím útesů a mělčin dávají majáky, které z takovýchto míst svítí široko do okolí.
Kolové parníky měly obyčejně také plachty, takže se obojí pohon spojoval.
Velké francouzské plovoucí pevnosti měly místo plachet doplněn kolový pohon větrným zařízením s vrtulemi, které se však neosvědčilo.
Byl to další český vynálezce Josef Ressl, který objevil nejdůležitější vynález lodní dopravy, lodní šroub.
Protože výkon lodního šroubu byl tak vysoký, že mohl pohánět i největší lodě, začaly se v loděnicích stavět ohromné zámořské parníky s lodními šrouby.
Avšak také mohutné válečné lodě, křižníky, vyzbrojené moderními zbraněmi.
Vynálezci se snažili ještě více lodě zdokonalit a upravit střed lodě tak, aby cestující netrpěli mořskou nemocí, kterou dostávali z kývavého pohybu lodě.
Na moři se rozvíjel obchod. Na tisíce dopravních a obchodních lodí brázdilo všechny oceány. Nejvíce bylo tep mořské dopravy cítit v průlivech a průplavech mezi oceány. A o ně se často bojovalo.
V hrdinných námořních bitvách s Tureckem si vybojovalo ruské loďstvo mnohokrát průjezd z Černého do Středozemního moře.
Boj o ovládnutí moře se znovu rozpoutal v první světové válce. Ponorky potápěly i neozbrojené obchodní lodě.
Kolem pobřeží bylo položeno mnoho min, takže cesta po moři byla velmi nebezpečná.
Velké množství lodí bylo potopeno a mnoho námořníků utonulo za obchodní zájmy Anglie a Ameriky.
Na obrázku vidíte ruskou válečnou loď Aurora, na níž vzplanula vzpoura námořníků, která byla signálem k Velké říjnové revoluci, znamením k boji za svobodu lidstva.
Avšak mnohdy i prostý člun měl významné poslání v dějinách lidstva. Tak tomu bylo na příklad při tajných schůzkách V. I. Lenina s J. V. Stalinem, nebo když bylo třeba utéci pronásledovatelům.
Válka skončila a světla přístavů se opět rozzářila. V blízkosti námořních přístavů, které bývaly u ústí větších řek nebo v zátokách, vznikla velká obchodní města. Jedním z nich je na příklad brazilské hlavní město Rio de Janiero.
V přístavech bývá rušno zvláště při nakládání a před odjezdem parníku. Na obrázku vidíte Tatru našich cestovatelů Hanzelky a Zikmunda v africkém přístavu.
Po válce se znovu rozvíjela námořní doprava. Přibylo nových lodí, z nichž největší byla anglická Queen Mary, která získala modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantického oceánu.
Také na řekách se rozvíjela doprava po lodích.
Naši republiku ležící v srdci Evropy spojuje říční doprava labská s evropským mořem a dunajská s mořem Černým. Naše lodě přivážejí po moři kakao, mandle, burské oříšky, tabák a mnohé jiné zboží.
Splavné řeky, to jsou důležité vodní cesty. Spojují se průplavy, aby se zboží bez překládání dostalo z jedné řeky na druhou. Aby mohly lodě překonat výškový rozdíl hladin obou řek, zdvihají se v komorách postupně výš a výš.
Na obrázku vidíte průřez lodí na dopravu tanků, letadel a zbraní. Takových lodí se používalo k přepravě válečného materiálu v druhé světové válce.
Moře se stalo opět bojištěm.
Mateřské letadlové lodě byly základnami letadel startujících k útoku.
Všichni poctiví lidé na světě si však přejí,aby byl na celé zemi i na moři mír,aby se moře stalo bezpečné pro obchodní a dopravní lodě, a aby bylo svobodným a bohatým lovištěm ryb.
Vymožeností nové techniky bude se používat jen k mírovým účelům. Na obrázku vidíme, jak se hasí požár na velké námořní lodi.
Největší námořní loď Queen Elizabeth uvízla před přístavem. Na vodu jí pomáhají vlečné parníky.
Na obrázku je velitelská paluba této největší námořní lodi.
Vidíme řez zařízením námořní lodi: strojovnu s naftovými motory (50-54, sklady a garáže (47-49), společenské místnosti (7-46), záchranné čluny (6) a velitelskou palubu.
Světová moře bude brázdit čím dále tím více moderních námořních lodí.
Československé loděnice stavějí dokonalá říční plavidla, která dodáváme také do Sovětského svazu.
Na našich řekách a jezerech jsou říční parníky místem radostného odpočinku pracujících, kteří z nich poznávají půvabná říční údolí a krásy naší vlasti.
y
