Boháč a chudák

Byli dva bratři. Jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý.

Jednou hlídal chudý bohatému na poli snopy. Jak tak seděl, spatřil bílou ženu. Sbírala klásky a zastrkovala je do kupek. Když k němu přišla, ptal se jí, co je zač a co tu dělá. „Jsem tvého bratra Štěstí a sbírám klásky, aby měl víc pšenice,“ řekla žena. „A kde je moje Štěstí, prosím tě? Otázal se chudý. „Na východě,“ řekla a zmizela.

I umínil si chudý, že půjde hledat do světa své Štěstí. Když odcházel z domova, vyskočila ze zápecí Bída a s pláčem ho prosila, aby ji vzal s sebou. „Oi, moje milá, jsi velmi slabá, cesta je daleká, nedošla bys. Ale mám tu lahvičku, zmenši se, vlez do ní, já tě ponesu.“

Bída vlezla do lahvičky a chudý ji rychle zavřel zátkou a dobře zavázal. Když na cestě přišel k bažině, vyndal lahvičku z kapsy a hodil ji do vody. Tak se zbavil Bídy.

Po nějakém čase přišel do velkého města a jeden člověk ho najal na práci, aby mu kopal sklep. „Plat ti nedám žádný,“ řekl pán, „ale co najdeš při kopání, bude tvoje.

Když tak chudý zas jednoho dne kopal, našel hroudu zlata. Podle úmluvy mu náležela, ale on dal přece polovinu pánovi a kopal dál. I prokopal se na železné dveře, a když je otevřel, byl tam podzemní sklep, plný nesmírného bohatství.

Z jedné truhlice se ozýval hlas: „Otevři, pane můj!“ I pozdvihl chudý víko a z truhlice vyskočila krásná bílá panna, poklonila se a pravila: „Jsem tvoje Štěstí, které jsi tak dlouho hledal. Od nynějška budu s tebou i s tvou rodinou.“

Jen to řekla, hned zmizela. On se pak rozdělil o všecko se svým pánem na polovinu a přece zůstal boháčem. Nikdy však nezapomněl na svou chudobu. Jednoho dne potkal svého bratra a všecko mu vyprávěl. Potom ho ve svém domě několik dní hostil, dal mu mnoho peněz a nakonec se s ním bratrsky rozloučil.

Bratr však nebyl upřímný a celou cestu přemýšlel, jak mu zase poslat Bídu na krk. Když přišel k bažině. Hledal dlouho a dlouho, až našel bratrovu lahvičku. Jen ji otevřel, vyskočila Bída a rostla, rostla a velice mu děkovala za vysvobození. „Budu ti za to vždycky vděčna a nikdy tebe ani tvou rodinu neopustím,“ slibovala.

Darmo se závistivý bratr vymlouval, zaháněl Bídu a spílal jí. Neustále ji měl v patách. Přijel domů ze zbožím, ale loupežníci mu je na druhý den ukradli. Potom mu oheň dům srovnal se zemí a závistivec musel jít na žebrotu. Nezůstalo mu nic než Bída.

Boháč a chudák

Výrobce

DiarMU

Rok

1956

Délka

Autor

Malý Süsser

Napsal

Pazourek Vladimír

Označení

B0403

Boháč a chudák

Podobné pohádky

Podzim s drakem, První sníh

Pes a datel

Žížalka Muzikantka

Císařovy nové šaty