Hloupý kluk

Žil – byl Nikita – moc hloupý kluk. Všechno olizoval.

Při obědě jí příkrm, olíže nůž – vždyť se může říznout.

Začne barvit barvami obrázky – strčí štěteček do pusy. Vždyť se může otrávit. Barvy bývají jedovaté.

Jí moučník a tajně vylíže celý talířek jazykem – zrovna jako pejsek.

I venku všechno lízal a cucal. Jak uvidí rampouch – šup s ním do pusy. A když padal sníh, chodí Nikita s vyplazeným jazykem po ulici. Chodí a čeká, kdy mu na jazyk spadne sněhová vločka. Je docela hloupý – ten Nikita

Jednou byl tuze velký mráz. Venku se všechno pokrylo jinovatkou. Stromy, keře, ploty a domy. Všechno kolem bylo bílé.

Nikita šel na procházku. Prošel se a šel zpátky. Vystoupil po schodech před vchodem do domu a vidí: měděná klika u dveří také pokryta jinovatkou. Byla celá bílá, jako z cukru.

Nikita vyplázl jazyk a olízal kliku. Ale jazyk se mu přilepil. Přimrzl. Nikita ho chce odtrhnout – bolí to. Chce mluvit, ale copak může mluvit s vyplazeným jazykem? Nikita se opřel nosem o dveře a pláče.

Přiběhly děti, Nikitovi přátelé. Ptají se: „Copak to děláš, Nikito? Pročpak tak stojíš a pláčeš?“ A Nikita jim nemůže odpovědět. Stojí a pláče. Děti se polekaly, běžely k domovníkovi Jegoru Ivanoviči, volají na něho: „Jegor Ivanoviči! Nikita se přilepil jazykem na kliku.“

Jegor Ivanovič ihned pochopil co se stalo. Chytil honem čajník s teplou vodou a běžel k Nikitovi. Lil vodu na měděnou kliku. Lil, lil, všechnu vodu z čajníku vylil. Klika se ohřála a jazyk se odlepil. Od té doby už Nikita nic neolizuje.

Hloupý kluk

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Boukal V.

Napsal

Janíčková A.

Označení

B0301

Hloupý kluk

Podobné pohádky

Lomidrevo

Pasáček vepřů

Žížalka Muzikantka

Král Jiří a šašek Paleček