Jak se ukládají zvířátka k zimnímu spánku

Jenda a Zuzka dostali jako dárek od tatínka dvě malé roztomilé myšičky.Hnízda měly v klícce a staly se miláčky dětí. Barvu měly žlutohnědou,byly rychlé jako blesk a čisťounké jako hedvábné klubíčko. Dětem se moc líbily, zvláště když viděly, jak se myjí předníma nožičkama, nebo když chytaly zatoulané mouchy. To se přímo válely smíchem. Ale nejmilejší byly, když uslyšely hudbu. To nastražily ouška a s požitkem poslouchaly hru na housle nebo zpěv. Jedna z nich dokonce hudbu provázela pískotem a proto ji pojmenovali zpěvavý „Kanárek“.

Radost dětí však netrvala dlouho. Jednou na začátku podzimu jejich oblíbená myška „Kanárek“ umřela, hlavička jí zůstala viset mezi drátky klícky. Tesknila za ní malá myška, tesknily za ní i děti, proto otec řekl: „Děti, musíme pustit malou myšku na svobodu, nebo nám i ona zahyne.“ Děti se se slzami v očích loučily s oběma miláčky. Jednu pochovaly a druhou vypustily z klícky.

+15

Běžela malá myška, běžela a požádala myšky-sestřičky, aby jí daly přístřeší. „Sestřičky myšky, vezměte mě do pelíšku, brzy už přijde zima, nebudu mít co jíst a je mi smutno“. Velká myš se zasmála. „Co to povídáš, nač je nám pelech, k čemu zásoby jídla, vždyť ve sklepě a v komoře je v zimě jídla tolik, jako v obchodě. Běž si někam do polí hledat pelíšek.“

Přicupitala malá myška k lísce, kde bydlel myšák Plšík v hnědožlutém kožíšku. Zrovna si do země vyhrabával teplou komůrku, vystýlal opadaným listím, aby v zimě nezmrzl. Právě sháněl oříšky, aby měl co jíst. A zavolal malou myšku, aby šla přezimovat k němu. Jenže malá myška odmítla, protože ona prý oříšky nemá ráda a tak šla dál.

Jde, jde až docela náhodou přijde k velkému pelechu, kde bydlela velká myší rodina. Pod starým dubem, pod kořeny si udělali domeček. Do něj si nasnášeli žaludy, bukvice a jiné jídlo, aby měli co jíst. Sedla si a prosila. Ale ani tady nepochodila, ještě se na ni rozhněvali, že je vyrušila ze spánku. A tak šla dál.

Protože byla už unavená, zastavila se pod vysokými horami a vrchy, kde bydlela rodina velkých myší. „Svišti“ tak se nazývali. Sedla si na zadní nožky a zeptala se jich, zda by ji nenechali přezimovat. Svišti naši myšku-cestovatelku přivítali velmi srdečně. Pohostili ji jetelinou a pod zemí jí ukázali celý domeček. Ale ani tady se jí nelíbilo, neboť seno a jetelina, které měli v pelechu nasnášené, jí vůbec nechutnaly. A tak jim malá myška poděkovala za pohoštění a běžela na pole.

Na poli se zastavila u zajíce a velkých syslů, kteří bezradně naříkali nad kamarádem. Houpal se zachycený na velkém oku. To lidé nastavili past, protože je známo, že sysel krade z pole obilí a ukládá si ho pod zem do brlohu, aby měl v zimě co jíst. Malá myška hned přiběhla na pomoc, vyšplhala na větvičku a ostrými zoubky přehryzala očko. Poděkovali jí a pozvali ji, aby s nimi přezimovala. Ale myšce se ani tady nelíbilo a šla dál, až přišla na kraj pole.

Ani nevěděla jak, najednou se ocitla ve veliké chodbě pod zemí. Nebyl tam nikdo. V komoře, do níž se skutálela, našla jen velkou zásobu jídla. To bylo dobrot: pšenice, hrách, fazole. Vystrojila si hostinu, ach, jak se jí to jen hodovalo. Jak si tak v nejlepším pochutnává, najednou uslyší hřmot. To se vracel domů křeček, a malá myška odfrčela jako střela a už jí nebylo. Pro jistotu před takovými hosty zatarasil křeček dveře, aby mu nikdo nepovolaný do domečku nepřišel, a uložil se k zimnímu spánku.

Na smrt vylekaná, celá udýchaná si sedla na keřík a co vidí? Právě tam v tom pelechu, kde se hostila, kopou lidé do díry motykami a lopatami vybírají nakradené obilí, co si tato zvířátka nanosila, aby měla v zimě co jíst. Proto je lidé hubí a nemají je rádi. Kdo ví, co by se s ní stalo, kdyby nebyla utekla.

V úzkosti a strachu vydala se do jeskyně, kde bydleli netopýři, že se tam přes zimu ukryje a přezimuje. Byla už pořádně promrzlá a taky unavená a není div, že zadřímala. Ale dobře, že se myška probudila, neboť do jeskyně právě přišli její nepřátelé - lasice a kuna. Myška zmizela dřív, než ji zahlédli.

Venku byla veliká zima. Myška byla ráda, že se mohla ukrýt do starého stromu. Stočila se do listí a začala snít o krásném hnízdě, které kdysi měla, když bydlela u Jeníčka a Zuzanky. A vtom - zase křik a hádka. Vyskočila na strom, aby ji bitka náhodou neunikla. To se ježek se zmijí hádali, čí bude brloh. I odtud myška smutně odešla.

Tentokrát měla trochu štěstí. Našla brloh, v němž bydlel jezevec. Takové zvíře ještě nikdy neviděla, proto se i trochu bála. Rozklepaly se jí kolena, jen zdálky se podívala a odešla.

Už začal poletovat na stráni snížek, když přišla k brlohu, kde se ukrýval medvěd Brum brum. S ním by prý mohla přezimovat, jenže on nemá v brlohu žádné zásoby jídla a tak by zahynula hladem. Poděkovala i jemu a brala se dále.

Byla už třeskutá zima, když unavená myška skončila svou beznadějnou pouť po pelíšcích zimních spáčů. Nikde nenašla přístřeší. Vrátí se tedy nazpět k lidem, k Jeníčkovi a Zuzance. Běžela po zasněženém poli, až celá promrzlá přišla do vesnice. Zatoužila po starém hnízdě u dobrých přátel.