… Ano, docela určitě to bylo volání o pomoc, protože, když ježek přišel zvědavě blíž, slyšel to úplně zřetelně: - Pomóc, pomóc, zachraňte mě někdo. - volal ten hlásek. Ježek se díval odkud ten hlásek přichází, ale před domkem stál jen květináč se starým uschlým a už opelichaným kaktusem. Ježek se už už chtěl podívat dovnitř, do domku, zda ten hlásek nesídlí tam, když tu na něj kaktus promluvil:
- Ach, pane kolego, to jsem rád, že jste mne zaslechl. Musíte mi pomoci, jinak je se mnou konec. - Nevěděl jsem, že kaktusy umí mluvit, - podivil se ježek – ale prosím, co byste ode mne potřebovat? - Nemohu sám vyskočit z květináče, protože se mi zaklínila jedna noha. Kdybyste byl tak laskav a trochu mě nadzvedl. - Promiňte, že se ptám, řekl ježek, ale vy hodláte někam jít? Nevěděl jsem, že kaktusy umí chodit. - Ach, pane kolego, vidím, že to není první, ani poslední věc, nad kterou se pozastavujete. Slibuji Vám proto, že na oplátku za Vaši pomoc Vás seznámím s řadou věcí, o kterých zatím nemáte ani tušení. - Ježek na to neřekl nic, jen pokýval hlavou a kaktus vytáhl z květináče. Kaktus byl opravdu hodně seschlý a vrásčitý. - Jak se tak na Vás dívám, - řekl ježek – potřeboval byste se dát trochu do pořádku. Takhle do společnosti jít nemůžete. V prvé řadě byste se ale potřeboval umýt. Pojďte, já Vás zavedu k potůčku, vykoupete se a ráno uvidíme co dál.
Ráno se kaktusu nechtělo vstávat. Není divu, byl zvyklý spíš nic nedělat a tak po tom nočním koupání se cítil velice znavený. Ale co si vzal ježek do hlavy, to také provedl a nakonec se mu přece jen podařilo kaktus vzbudit. - Podívejte se, nedá se nic dělat, nemůžete chodit takhle nahý. Půjdeme k rakovi, on Vám ušije nějaké šaty. - Rak ale přišel do rozpaků, když mu vysvětlili co od něj potřebují. - Nezlobte se, ale takové šaty Vám ušít nemohu, protože taková látka, kterou by bodlinky nepropíchaly není a i kdyby byla, bodlinky by se pod ní ulámaly. Ale něco vám poradím. Vy, pane ježku, vy máte ve spižírně jistě nějaká jablíčka a pokud s tím budete svolný a dáte mi nějaká k dispozici, ušiji tady pro Vašeho pana kolegu šaty z jablíček. Ta bodlinkám neublíží, ale naopak v nich budou pěkně držet. -
Jak se domluvili, tak udělali. Krejčík rak nastříhal z jablíček na šaty a než bys řekl švec, byly šaty hotové. Ježek se ani nestačil divit.
Jablíčkové šaty kaktusu docela slušely. Však si je také pochvaloval, když se zhlížel ve vodní hladině potůčku. - Ach, pane raku, ty šaty se Vám opravdu povedly, - pak se obrátil na ježka. - Ach, pane kolego, z těch šatů mám opravdu velkou radost. Takhle již mohu jít klidně do společnosti. - Kaktus si liboval, ale na to, že dal ježkovi nějaký slib, už zřejmě zapomněl.
A to ježka trochu mrzelo, i když nic neříkal. Těšil se totiž na to, jak se bude ptát na věci, které ho trápily už delší dobu. Tak se chtěl předně zeptat, proč vychází sluníčko a také proč zapadá. A proč tak hřeje, když je léto a proč v zimě svítí tak málo, až je z toho zima a někdy dokonce napadne i sníh. Takové to byly zajímavé otázky, ale sám se o nich před rakem styděl mluvit a tak si řekl, že to nechá na příště. Ale to už kaktus hlaholil, že když má tak krásné šaty, tak v nich může jít třeba do kina, a že je oba zve, aby se na to připravily, že se večer sejdou právě na tomhle místě. Teď si prý musí trochu odpočinout.
Večer se ve smluvenou hodinu sešli rak i ježek, oba v motýlkách a rak měl na sobě dokonce i bílou košili. Ale kaktus nikde. Chvíli čekali, až se rak rozhodl první. - Pardon, - řekl – ale nerad bych zmeškal týdeník, když dovolíte, půjdu sám. - A odešel. Když už to i ježkovi začalo být divné, řekl si, že se po kaktusu podívá – třeba mohl spadnout do díry, nebo jsou i jiná horší nebezpečí... Ježek se až otřásl. Jak tak chodil kolem dokola, nemohl zabránit tomu, aby ty jeho důkladné boty nedupaly, a tak netrvalo dlouho a ježek nastrařil uši, protože zaslechl tenký hlásek: - Pomóc, pomozte, zachraňte mě. - A jelikož to byl hodný ježek, a ten hlas mu byl navíc povědomý, vydal se za ním.
Hlas ho dovedl k dřevěnému zahradnímu domku, jako tomu bylo již jednou, a tam v květináči seděl zase nahý kaktus, tentokráte ale již ne tak vyzáblý, jako předtím. - To jsem rád pane kolego, že jdete. Zase se mi asi zaklínila dole noha a nemohu se sám dostat z květináče ven. -
Ježek se podivil: - Co tady zase děláte, myslel jsem si, že se Vám v květináči už nelíbí. - Máte úplnou pravdu, ale chtěl jsem si jen trochu odpočinout a zábly mě nohy, no a tak jsem si řekl, že to takhle bude lepší. - A kde máte jablíčkové šatičky? - No vidíte, sundal jsem si je, abych se nepomačkal, a tuhle jsem je položil ke květináči … pak jsem se probudil a byly pryč. - Neuvěřitelné! - podivil se ježek. - Komu by se takové šatičky mohli hodit?! A k čemu by mu byly?! - Nejhorší na tom je, pane kolego, že už nemohu jít s Vámi do kina, a jsem z toho celý smutný. - řekl kaktus a vypadalo to, že začne plakat. Ježek ho rychle začal utěšovat: - Nic si z toho nedělejte, Pan rak Vám ušije zase nové. -
Ráno se ježek s kaktusem opět vypravili k rakovi. Ten se noční příhodě také podivil, ale měl ještě hlavu plnou včerejšího filmu, a celý se třásl na to, aby jim ho mohl vyprávět.
Když ale bral míru kolem pasu na kalhoty, přece jen se zarazil: - Tak se mi zdá, pane kaktus, že jste nějak přibral. - Kdyby nebyl kaktus celý zelený, určitě by bylo vidět, že se červená. A aby to zamluvil, začal rychle vyprávět rakovi, jak mu zábly včera nohy.
Nejsem sice švec, ale mám nápad, jak Vám pomoci. Když mi pan ježek sežene lískové oříšky, udělám Vám z jeho jádra teplé botičky. - Co slíbil, to splnil. Botičky padly jako ulité a kaktus si v nich radostí podupával. - Přátelé, takovou radost jste mi udělali! Za to Vás zvu oba do kina … Ne, víte co?! Půjdeme do divadla – Rak sice chtěl podotknout, že už byl pozvaný včera, a nakonec musel jít sám a také ježek si opět vzpomněl na to, že by se rád zeptal jak je to s tím sluníčkem. Ale to počká, řekl si. To počká …
Večer se opět sešli ježek a rak vyšňořeni u potůčku a kaktus nikde. Rak již ani nečekal a řekl ježkovi: - Nerad bych zmeškal začátek představení, půjdu sám. - Ten kaktus zase usnul, pomyslel si Ježek, a zamířil už rovnou k dřevěnému domku.
A protože si dal hodně záležet, aby nedupal, uslyšel již z dálky tiché pochrupování a když přišel ke květináči, vykulil oči leknutím. - Vzbuďte se, pane kaktus … No tak … - třásl mu ježek bodlinami. - Zase Vám někdo ukradl šaty. A proč jste zase v květináči, když jsme Vám pořídili teplé botičky?! - Kaktus se nejdříve vyděsil, ale pak se přiznal celý zkroušený, že mu byla najednou venku smutno, a že je přeci jenom zvyklý na květináč a tak si do něj vlezl. Na to, že pozval oba přátele do divadla, si ani nevzpomněl.
- Poslyšte, pane kaktus, vy jste nám ale opravdu nějak ztloustl! - řekl ráno rak a ukazoval ježkovi na krejčovském metru ten rozdíl. - Jestli to nebude tím spánkem. - Měl ježek starost, ale kaktus jako by to neslyšel. Byl plně zaujat novými šaty,
které byly tentokrát ušity z meruňky a kaktus si v nich připadal jako ve zlatém brnění. Dokonce mu rak ušil nejen lískové botičky, ale i klobouk, posázený rozinkami, které ježkovi zbyly od loňských vánoc.
Když se kaktus na sebe dost vynadíval, aniž se namáhal s poděkováním, začal zívat a unaveně prohlásil: - Musím si jít, přátelé, odpočinout. Později se domluvíme co podnikneme. - Ježek s rakem proti tomu nic neměli. Byli již domluveni, že tentokrát si dají pozor a budou nic netušící kaktus hlídat, aby konečně dopadli zloděje, co jim ničí tak krásné dílo.
Po chvíli se tiše přiblížili k zahradnickému domku. Nejprve vůbec nic neviděli, ale pak zaslechli nějaké mlaskání a to jim připadalo velice podezřelé, neboť vycházelo z místa, kde ve stínu stál květináč. V tom vykouklo sluníčko a ozářilo roh domku s květináčem a také kaktus, jak si pochutnává na meruňkovém klobouku s rozinkami. - Tak Ty tak! Ty podvodníku, jen počkej, my Ti ukážeme … - spravedlivě rozzlobeni překřikovali se ježek s rakem navzájem. Ale kaktus nečekal.
Využil jejich počátečního ohromení, hbitě vyskočil a upaloval pryč. - Honem za ním. Pane raku, za ním, kupředu! - volal Ježek, ale rak pospíchal úplně na opačnou stranu. - Pane kolego, kam to utíkáte?! Musíte nazpátek … - Ale rak byl z toho všeho tak popletený, že vlastně utíkal správně, protože raci utíkají a chodí kupředu jen pozpátku a pozpátku zase kupředu. A tak se rak vzdaloval na jednu stranu a na druhou utíkal kaktus, a také se vzdaloval.
Takže i když je ježek dobrý běžec, tímhle zmatkem se stalo, že již těžko mohl kaktus dohonit. Snad by ho byl přece nakonec dostihl, ale jako naschvál přijel do stanice autobus a kaktus do něj naskočil. Takhle ježek nemohl opravdu už nic jiného dělat, než se dívat, jak autobus odjíždí. - Tak tohle Ti, zrádný kaktusi, nedaruji. - Volal ježek. - Já si Tě najdu. Teď když jsi tak ztloustl, budeš se snadněji hledat! - Dodal si pro sebe a vracel se do svého pelíšku. Pravda, někdo by možná řekl, že přitom moc dupal, ale my víme, že nebýt těch důkladných bot, mohl by klidně chodit docela potichu, třeba i po špičkách.
Konec.
y
