y
Napravený Petr
Petr byl hezký světlovlasý chlapeček. Rád si hrál, skotačil, miloval autíčka a traktory. Každý den ho maminka čistě oblékla a poslala ho na zahrádku mezi kamarády.
Děti si na zahrádce vždy pěkně hrály. Stavěly z kostek mosty, věže, v písku dělaly bábovičky. Tato zábava Petrovi nestačila a hledal si něco jiného.
Na dvoře stávaly bedny a popelnice, do nichž lidé odhazují nepotřebné věci, papír, popel a odpadky. Petr, jak mohl, přehraboval se v nich, rozhazoval papíry a smetí kolem dokola, místo aby si hrál na zahrádce.
Jednou tam našel Petra chlapec, který měl na ruce pásku „Školní zdravotník“. Chlapec Petrovi vysvětloval, že ze špíny vznikají nemoci. Říkal mu, že všude v odpadech je plno bacilů, které způsobují nemoci.
Petr se však jenom smál, ukazoval mu špinavé ruce a špinavý obličej. Říkal: „Já si tady často hraji a vybírám si, co potřebuji – provázky, dráty, obrázky.
Školní zdravotník vzal Petra za ruku a přivedl ho mamince domů.
Maminka se zlobí a říká Petrovi: „Vidíš, takhle umažeš každý den. Musí to být? Honem, běž se umýt, abys byl čistý, než přijde tatínek.“ Avšak Petr měl tu špatnou vlastnost, že se vůbec nechtěl umývat. Při mytí křičel, vzpíral se a maminka ho myla přes jeho vůli.
Také dnes chtěl Petr mamince utéci. Běžel kolem stolu a maminka ho chtěla chytit. Přitom uchopil špinavýma rukama krajíc chleba.
A tak seděl Petr u stolu sám, protože se špinavým dítětem nikdo nechtěl jíst.
Jednoho rána Petr nevstal z postýlky. Bolela ho hlavička, nožičky a celé tělo. Bylo mu horko, bolelo ho v krku a svíralo se mu bříško.
Maminka dala Petrovi pod paždí teploměr. Malá stříbrná kulička utíkala rychle nahoru a ukázala, jakou má teplotu.
Zavolali k Petříčkovi lékaře. Ten ho proklepal, vyšetřil krček i bříško a předepsal lék.
Maminka dávala Petrovi pravidelně podle předpisu medicínu a chlapec ji poslušně, bez křiku užíval.
Přišla sestřička s injekční stříkačkou a dala Petrovi injekci, aby se brzy uzdravil.
Petřík po injekci usíná, ale má asi těžký sen. Vzdychá a naříká, jako by ho něco bolelo a tlačilo.
Tu najednou ze všech koutů, zpod peřiny vyskákali malí tvorečkové, vzali se za ruce, tančí, hopsají a zpívají.
Zpívají písničku o tom, že se drží všude tam, kde je špína a prach. Kdo se potom neumývá, u toho se usadí a pořádně ho potrápí. Každý z nich udělá nějakou nemoc.
Tento bacil se představuje a říká Petrovi, že je bacil chřipkový. Když on se někde usadí, začnou lidé kýchat, kašlat a dostanou teplotu.
Druhý bacil o sobě prohlašuje, že dělá angínu a bolesti v krku. Nejraději se zdržuje u těch dětí, které se neumývají. Tam se mu moc líbí.
Petr vidí všechny bacily, kteří se hrnou k němu. Bacily si prozpěvují, že dokud Petr bude špinavý, potud se jich nebaví. Petr se schová pod peřinu, ale bacily skáčou blíž a blíž.
Najednou to zabublalo v umyvadle, kde se začala zvedat mýdlová pěna. Přetekla z umyvadla, teče po podlaze a blíží se k postýlce. Jak to bacily uviděly, honem se daly na útěk.
Chlapec – školní zdravotník stojí u Petrovy postýlky a říká: „Vidíš, vidíš, protože jsi mne neposlechl, tak tě nemoc potrápila.“
V tom se Petr probudil a začal křičet. Maminka se polekala a běžela do pokoje, protože nevěděla, co se stalo. Petřík sedí na postýlce, ukazuje na umyvadlo a prohlašuje, že se chce umýt.
Petr si čistě umývá ruce, obličej, krk a uši. Už se cítí lépe, jako by nemoc z něho spadla.
Umývá se nyní každý den, už zbytečně neušpiní šaty a maminka má z toho radost.
Také Petr má radost, protože smí zase jíst u stolu s maminkou a tatínkem. Hned mu jídlo lépe chutná.
Děti ve školce přijaly Petra mezi sebe. Chodí tam rád, protože je ve školce mnoho hraček a se všemi si může hrát.
Už nikdy Petr nepůjde k popelnicím ani k odpadovým bednám, i kdyby ho lákaly sebevíc. Hraje si pěkně s dětmi na zahrádce, je spokojený a zdravý.
Konec.
