y
O kulhavé vlaštovičce
Daleko na východě v zemi Korejské žil muž jménem Kim. Byl to chuďas. Ať pracoval, jak pracoval, nikdy nevydělal tolik, aby se dosyta najedl sám, jeho žena a dvě děti.
Tu se dověděl, že nějaký bohatý obchodník byl odsouzen k pětadvaceti ranám holí a hledá někoho, kdo by se nechal být za něj. Kim se hned nabídl a boháč mu slíbil mnoho peněz. Ale když byl výprask u konce, prohlásili soudcové, že je to podvod a že musí kupec dostat sám svých pětadvacet. A tak Kim nedostal ani haléř.
Pracoval tedy zase doma na své malé zahrádce. A tu jednou spatřil, že vlaštovičkám z hnízda vypadlo mláďátko. Ubohá vlaštovička si zlámala obě nožičky. Kim ji sebral a tak dlouho se o ni staral, až jí nožičky srostly. Lítala pak zase vesele, ale bylo ji poznat, že na jednu nožičku trochu kulhala.
Na podzim odletěla vlaštovička do země, kde je věčné jaro. Tam žije král všeho ptactva na zemi. Vlaštovička mu vyprávěla, jak ji Kim pomohl, jak je hodný, ale jak je přitom chudobný až běda. Král ptáků rád slyší, když někdo ptáčkům udělá něco dobrého. Pravil tedy: „Musíme se Kimovi odměnit. Kulhavá vlaštovičko, zde máš tři tykvová semínka. Odevzdej mu je, až se vrátíš!“
Na jaře přilétla vlaštovička zase ke Kimově chaloupce. Zakroužila nad hospodářem, pustila mu do dlaně tři semínka a ještě mu pěkně zazpívala.
Kim zasadil semínka za chalupu. Z každé vyrazila jedna rostlinka. Všechny se vyplazily na střechu domku. Vyrostly na nich tři tykve. Byly zpočátku maličké, ale brzy vyrostly tak, že se Kim obával, aby se chaloupka nezbořila.
Když tykve dozrály, vzal Kim pilu a jednu z nich rozřízl. Ale jak se podivil! Jen se tykev otevřela, už z ní vyskočili tesaři, zedníci a sklenáři a plno lidí, kteří nesli prkna, trámy a jiné věci ke stavbě domu. Dali se do práce a postavili Kimovi tak krásný dům, jaký má jen málokdo.
Celá rodina se nad novým domem zaradovala, ale pak řekla Kimova žena smutně: „Nač je nám nový dům, když nemáme co jíst?“ „Rozříznu druhou tykev a tu sníme.“ odpověděl Kim. Ale jak tykev nařízl, nové překvapení! Vyskočili z ní lidé, kteří začali nosit do domu nábytek, záclony, květiny, hedvábí na šaty a mnoho jiných věcí.
Bylo tu najednou tolik krásy, až oči přecházely. Ale Kim si řekl: „Co budeme jíst? Ta krása nám ještě nepomůže. Rozříznu ještě třetí tykev! Je ohromná a jídla z ní bude mnoho.“ A hned se pustil do práce. Ale sotva začal, tykev se pootevřela a z ní vyšel průvod lidí i koní a oslů a všichni nesli balíky a pytle s rýží, moukou, ovocem a jinými dobrotami.
Teď teprve viděl Kim a jeho rodina, že je konec nouzi. Zatím jim tesaři postavili nové sýpky a kůlny a všechno naplnili zásobami jídla, látek a jiných potřebných věcí. Kimova žena navařila, prostřela na stůl a oblékla se do nových šatů. A všichni potom usedli, dobře se najedli a děkovali vlaštovičce, která k nim byla tak hodná.
