O psovi a kočce

Jedna matka měla dvě dcery, hodnou Aničku a zlou Kačenku. Ale líná Kačenka jí byla milejší než pilná Anička. Tu vyhnala nakonec z domu.

Anička šla a sama nevěděla kam. Tu uviděla starou jabloň, která byla celá mechem obrostlá. Jabloňka žádala: „Prosím, oloupej mech, nebo se zadusím!“ - Anička to ráda udělala. - Pod jabloní byla studánka celá zasypaná listím. Také prosila, aby ji Anička očistila a děvčátko to udělalo.

Potom šlo dál a našlo pec plnou popela. Anička pec pěkně vyhrabala a čistě vymetla. Pec jí poděkovala a slibovala, že se odmění.

Dál při cestě stál koník, pěkný, ale plný prachu a zaschlého bláta. Anička se slitovala, koníka pěkně vodou omyla a zavedla jej na dobrou pastvu. Radostně zařechtal: „Až mě budeš potřebovat, vzpomeň si na mne!“

Konečně Anička došla k jakési chaloupce ve které bydlela stará babička. Prosila o službu a stařenka řekla: „Dobrá, budeš u mne poklízet a vařit. Ale hlavně se mi budeš starat o pejska a kočičku. Já teď odejdu na delší čas, ty tu zůstaneš sama!“ Tak Anička přebývala v chaloupce a dbala o pejska a kočičku. O každé dobré sousto se s nimi rozdělila.

Když se babička vrátila, zvířátka jí pověděla, jak se o ně Anička starala. Stařenka zavedla děvče na půdu, kde bylo plno truhlic, a povídala: „Vyber si za odměnu, kterou chceš!“ - Tu přiběhl pejsek s kočičkou a pošeptali Aničce, aby si vzala truhlu nejmenší.

Ale truhla byla těžká a Anička vzdychla: „Kdyby tu byl koník, ten by mi pomohl!“ A už zadupal před chaloupkou kůň a odvezl Aničce její výslužku až domů. Cestou jim dala jabloňka ovoce, studánka vodu a pec čerstvý chléb. Když Anička doma truhlici otevřela, ukázalo se, že je plná zlata a drahého kamení.

Sotva to spatřila lakotná Kačenka, honem pospíchala do světa. Marně ji prosila o pomoc jabloňka, studánka i koník. Sloužila pak také u babičky, ale o pejska a kočičku nedbala a mořila je hladem. Když babička přijela z cesty domů, dala také Kačence vybrat truhlu.

Kačka nevěděla kterou si vyvolit, a pejsek s kočičkou jí řekli: „Sama´s jedla – sama´s pila, teď si sama pomáhej!“ „Však si vyberu“, ušklíbla se Kačenka a vzala si největší a nejtěžší ze všech truhel. Koník jí nepomohl a tak vlekla celou cestu tu tíhu na zádech o hladu a žízni.

„Ale doma! Co těch pokladů v truhle bude,“ těšila se. A když s matkou truhlu otevřela – jaké zděšení. Po zlatě ani památky, zato plno obyčejného kamení. Tak byla odměněna za svou lenost.

O pejskovi a kočičce

Výrobce

DiarMU

Délka

Označení

B0321

O pejskovi a kočičce

Podobné pohádky

O koťátku, které zapomnělo mňoukat

Zázrační volečci

O perníkové chaloupce

Rozčítadlo