y
Prorok Rak
Kdysi dávno žili jedna babička a dědeček, který měl divné jméno Rak. Byli velmi chudobní. Kromě domečku neměli nic víc, jen jednu krávu.
Rak přemýšlel, jak přijít k penězům. Rozhodl se, že krávu prodá a dá se na nějaké řemeslo. Tak se i stalo.
Za krávu dostal hodně peněz. Koupil různé dárky a mezi jinými se mu zalíbil i kalendář. Nu tak ho také koupil.
Sedl si do krčmy k vínu a dumal, nač mu kalendář bude, když sám neumí číst. Vtom ho napadlo, že v celé vesnici to také nikdo neumí, takže se může tvářit, jako kdyby to uměl.
Když přišel domů, dal všude rozhlásit, že má moudrou knihu, z níž je možné vyčíst všechno na světě, a že on je prorokem. Kdo chce něco vědět, ať k němu přijde.
Po čase skutečně přišel soused, že mu někdo ukradl voly. Rak se moudře zatvářil a řekl: „Voli budou, ale ty mi musíš napřed zaplatit.“
Soused zaplatil a Rak vida, že písmena v knize jsou všelijak křivá, praví: „Zlodějem je ten, kdo je křivý.“ Zpráva se rychle po dědině roznesla.
Zloděj Kuba, co na jednu nohu kulhal, se polekal a voly s pláčem přivedl. Zpráva o moudrosti proroka Raka se dostala až na zámek.
Pán si ho také hned pozval. Ztratil se mu vzácný prsten. Rak přislíbil, že ho najde, jen potřebuje čas na rozmyšlenou.
Rak nechal na zámek přivést i svou ženu. Když je hostili a starali se o ně, díval se do moudré knihy a dumal. Avšak nic rozumného mu na rozum nepřicházelo.
Jednou při večeři začal počítat sluhy, kteří je obsluhovali. Když přinesli na stůl ovoce, říká ženě: „To je první.“
Když vstoupil další sluha s hlavním jídlem, řekl: „To je druhý.“
Jak se objevil další, Rak řekl: „Dočkali jsme se i třetího.“ Tu padl sluha na kolena a přiznal, že prsten ukradl s oběma dalšími. Prsten vrátili, ale Raka prosili, aby je zachránil před přísným trestem.
Rak dal prsten sníst velkému krocanovi a pánům oznámil, že to je zloděj. Moc mu nevěřili, ale nakonec přece měl kuchař připravit krocana k obědu.
Když ho zařízl, prsten se skutečně našel. Zámecká paní zářila spokojeností.
Prorokovi Rakovi dobře zaplatila a jeho ženě dala spoustu pěkných šatů.
Když už je kočár vezl domů, potkali krále. A ten, že také našeho Raka vyzkouší. Pozval ho k sobě a dal připravit velkou hostinu.
Stůl byl plný dobrot, ale jedna mísa byla zakrytá. „Když uhádneš, co na ní je, dobře pochodíš,“ řekl král. Náš prorok pravdaže nevěděl a začal lamentovat: „Ej, Raku, Raku, už je s tebou zle.“
Udivený král zdvihl poklop a řekl: „Jsi chlapík.“ Náhoda chtěla, že na míse ležel právě upečený rak.
Král se mu bohatě odměnil. Ale prorok Rak už cestou domů věděl, že se z té své knihy naučí opravdu číst.
Se ženou žili potom dlouho a šťastně dokud neumřeli.
Konec
