y
Tři medvědi
Byla jedna holčička a ta si vyšla do lesa na jahody. Chodila po lese až zabloudila.
Jak hledala cestu domů přišla k chaloupce. „Kdo v ní asi bydlí?“ — pomyslila si holčička.
Bydleli v ní tři medvědi. Ten velký, huňatý, s holí a nůší, to byl medvěd otec - Michajl Iványč. Ta menší s košíčkem s houbami, to byla medvědice matka - Nastasja Petrovna. A ten nejmenší, takový šibal, to byl medvěd syn - Míšutka. Na štěstí nebyli právě doma, protože, jak vidíte, hledali v lese houby.
Holčička byla tuze zvědavá. Ani nezaklepala na dveře a nahlédla do chaloupky.
Na stole stály tři misky, v miskách zapražená polévka. První miska veliká, druhá miska menší, třetí modrá nejmenší.
Holčička vzala lžíci, ochutnala polévku Michajla Iványče. Byla dobrá. Polévka Nastasji Petrovny byla lepší.
Ale polévka Míšutkova byla nejlepší a proto ji snědla všechnu. Když se holčička tak dobře najedla, chtěla si odpočinout.
Rozhlédla se a vidí tři židle. Na té největší sedával jistě Michajl Iványč. Na té menší Nastasja Petrovna. A na té nejmenší kdo jiný než Míšutka.
Velká židle tlačila, prostřední vrzala.
Ale ta nejmenší byla měkoučká, na té se to sedělo tuze moc pěkně. Houpy - hou ! Holčička židličku rozhoupala a židlička houpy - hou!
Převrhla se na zem a něco na ní prasklo.
V chaloupce byly ještě tři postele. Velká postel s velikou peřinou - Michajla Iványče. Menší postel s menší peřinou - Nastasji Petrovny. A ta nejmenší postýlka s peřinkou jako obláček - Míšutkova.
V posteli Michajla Iványče se spalo dobře. V posteli Nastasji Petrovny ještě lépe. Ale v Míšutkově posteli se spalo nejlépe, že v ní holčička za okamžik usnula.
Medvědi se právě vraceli z hub. Mnoho se nachodili. Měli hlad. Mnoho se nachodili, rádi si sednou. Byli unaveni, půjdou brzy spát.
Chtěli se najíst, ale jak se podivili! Michajl Iványč zabručel: „Kdo jedl z mé misky?“ Nastasja Petrovna zabručela: „Kdo jedl z mé misky?“ Míšutka jen tak vypískl: „Kdo jedl z mé misky a všechno z ní snědl?“
Chtěli se posadit, ale jak se podivili! Michajl Iványč zabručel: „Kdo odstrčil mou židli?“ Nastasja Petrovna zabručela: „Kdo odstrčil mou židli?“ Míšutka jen tak vypískl: „Kdo odstrčil mou židli a kdo mi ji zlámal?“
Chtěli si lehnout, ale jak se podivili! Michajl Iványč zabručel: „Kdo zválel mou postel?“ Nastasja Petrovna zabručela: „Kdo zválel mou postel?“ Míšutka vypískl: „Kdo zválel mou postel?“
Ale neviděli nikoho, a tak šli spát. Michajl Iványč vlezl do velké postele, Nastasja Petrovna do menší postele a Míšutka do nejmenší postýlky.
Najednou zapištěl: „Kdo leží v mé postýlce? Chyťte ho!“ Holčička se probudila.
Jak uviděla rozzlobeného medvídka na nic nečekala a vyskočila oknem. Míšutka za ní.
Honil ji, honil, ale nedohonil.
Jenom její džbánek mu zůstal. Byl plný jahod. Míšutka je smlsnul na jedno posezení. To měl odměnu za snědenou polévku, rozbitou židličku a zválenou postýlku.
