y
Žabka královna
V daleké zemi žil král a ten měl tři syny; nejmladší z nich se jmenoval Ivan. Jednou si je král zavolal a řekl jim: „Synové milí, chtěl bych, abyste si našli nevěsty a oženili se. Vezměte si každý šíp a vystřelte jej z luku! Kam vaše šípy dopadnou, tam každý najdete svou nevěstu.“
Šíp nejstaršího dopadl na knížecí dvůr a zvedla ho knížecí dcera. Šíp prostředního dopadl na kupecký dvůr a tam ho zdvihla dcera kupcova. Ale šíp králevice Ivana zaletěl daleko od královského paláce, až do bažiny v lese, a tam ho zachytila malá žabka.
Nechtělo se Ivanovi vzít si žabku za ženu, ale nebylo vyhnutí. Donesl žabku do paláce a král vystrojil králevicům svatby: nejstarší si vzal knížecí dceru, prostřední dceru kupcovu a nejmladší malou žabku.
Druhý den po svatbě řekl král synům: „Ať mi do zítřka každá upeče bochník bílého chleba!“ Princové vyřídili mladým ženám královo přání. V noci shodila se sebe žabka kůži a proměnila se v krásnou Moudrou Vasilku. Promísila mouku, uhnětla těsto a upekla pěkný bílý chléb. Nejstarší králevic přinesl otci chléb připálený, prostřední zase nedopečený. S bochníkem, který přinesl nejmladší syn, byl král spokojen a řekl: „Takový chléb by se měl jíst jen o svátcích.“
Potom dal král synům nový rozkaz: „Ať mi do zítřka utká každá vaše žena hedvábný koberec!“ V noci se opět žabka proměnila v krásnou Moudrou Vasilku, a než vyšlo slunce, byl koberec hotov. Když synové přinesli otci koberce, pohaněl král práci obou starších nevěst, ale když spatřil koberec, který utkala Moudrá Vasilka, řekl: „Tento koberec prostírejte v mé komnatě o největších svátcích.“
A hned dal synům nový příkaz, aby druhého dne přišli k němu se svými ženami na hostinu, že chce vidět, která z nich nejlépe tančí. Ivan se trápil, jak žabku povede na hostinu a jak s ní bude tančit. Ale žabka ho poslala, aby šel k otci sám, že za ním přijde. A přijela ne žabka, ale krásná Moudrá Vasilka v pozlaceném kočáře, s jezdci před kočárem a za kočárem, a tančila s Ivanem v paláci tak půvabně, že se král a hosté ani vynadívat nemohli.
Králevic Ivan chtěl, aby Moudrá Vasilka zůstala stále tak krásná. Vytratil se před koncem hostiny z paláce, běžel domů, našel tam žabí kůži a spálil ji v ohni. Když se vrátila jeho mladá žena domů a žabí kůži nenalezla, zarmoutila se a řekla: „Ach Ivane králevici, cos to udělal? Kdybys byl jenom trochu počkal, byla bych zůstala navždy tvá. Takhle mne budeš musit hledat za devaterými zeměmi v království Kostěje Nesmrtelného. Po těch slovech se proměnila v bílou labuť a vyletěla oknem.
Ivan králevic se vydal na cestu, hledat svou krásnou ženu Moudrou Vasilku. Šel dlouho a dlouho, boty si prošlapal a kabát rozedral, až potkal starého dědouška. Ten mu řekl, co Ivan nevěděl: že Moudrá Vasilka byla chytřejší než její otec Kostěj Nesmrtelný, ten se na ni za to rozhněval a proměnil ji na tři roky v žabku. Staroušek dal Ivanovi klubko, to prý ho povede na další cestě.
Klubko se kutálí a Ivan králevic jde za ním. Jde stále, ani chvilku neodpočívá. V hustém lese potkal medvěda. Strhl luk, namířil na něho, aby ho zastřelil, ale medvěd ho prosí: „Nezabíjej mne! Ivane králevici, jednou ti to odplatím!“ Ivan se nad medvědem slitoval, nechal ho na živu a šel dál.
Klubko se kutálí a Ivan králevic jde za ním, jde stále a neodpočívá. Jde širým polem a nad ním letí kačer. Ivan na něho namířil, ale kačer ho prosí: „Nezabíjej mne, Ivane králevici, však já ti to odplatím!“ Slitoval se Ivan také nad zajícem a šel dál.
Klubko se kutálí dál a Ivan králevic stále za ním. Najednou proti němu vyběhne zajíc. „Toho zabiji,“ myslí si králevic a strhne luk, ale zajíc ho prosí: „Nezabíjej mne, Ivane králevici, však já ti to odplatím!“ Slitoval se Ivan také nad zajícem a šel dál.
Jde stále, kam ho klubko vede, až dojde k modrému moři. Tam leží na břehu v písku štika a prosí ho: „Ivane králevici, slituj se nade mnou a hoď mne zpátky do moře!“ Ivan vhodil štiku do moře a šel dále po mořském břehu.
Klubíčko se stále kutálelo, až dovedlo Ivana do lesa. Tam stála chaloupka na kuřích nožkách a otáčela se kolem dokola. Když se chaloupka otočila předem k Ivanovi a zadem k lesu, vešel Ivan do chaloupky. V chaloupce byla baba Jaga. Uvítala králevice, napojila ho a nakrmila, vykoupala v lázni, uložila do postele a ještě mu poradila: chce-li dostat Vasilku, musí zabít Kostěje Nesmrtelného. Jeho smrt je ve špičce jehly, ta jehla je ve vajíčku, vajíčko v kachně, kachna v zajíci, zajíc v dřevěné truhle, truhla na vysokém dubě.
Druhého dne mu baba Jaga ukázala, kde je ten vysoký dub. Ivan králevic šel, až došel k dubu. Ale jak dostat dřevěnou truhlu? Vtom kde se vzal, tu se vzal, octl se tu medvěd a dub vyvrátil. Truhla spadla na zem, rozbila se a vyběhl z ní zajíc. A už pádí za zajícem jiný zajíc, ten, co mu Ivan daroval život. Chytil ho, roztrhal, ze zajíce vyletěla kachna a vzlétla vysoko, až k nebi.
Ivanův kačer letí za ní. Dostihl kachnu, klovl ji, z kachny vypadlo vejce a spadlo do moře. Ještě se Ivan nestačil vzpamatovat z úleku a už k břehu pluje štika s vejcem v zubaté tlamě. Králevic vzal vejce, rozbil je, vyňal jehlu a ulomil jí špičku.
Sotva to udělal, rozpadl se Kostěj Nesmrtelný v prach. Moudrá Vasilka přiběhla k Ivanovi králevici, políbila ho a řekla: „Teď už budu navždycky tvá.“ Ivan králevic si vybral z Kostějovy stáje nejlepšího koně, sedl na něj i se svou Vasilkou a vrátili se domů. A žili potom spolu dlouho a šťastně až do smrti.
