Tvář vedle tváře soustředěná, učí se pilně mladá směna. S nimi čte slunce v čítance, až slabikám je do tance. Jen první hvězda vyskočí, věsí se spánek na oči. A tak ta tma a denní záře obrací lístky – kalendáře.
Utrhni už to pondělí, od rána deště šuměly
+6
a děda věstí: v úterý přijede slunko s šoféry.
Nebesa modrá! Už je středa. Kam jen to slunko na noc sedá?
Za středou běží zas pan čtvrtek: rozděl mně hrušku v čtvero čtvrtek.
Než najdu však rým k slovu pátek, zezlátl pažit od housátek,
zameťme dvorky v sobotu, pro lehkou píseň kohoutů,
až zahlaholí vesele: zítra je, lidé, neděle!
Za týdnem týdny ubíhají a říkáme: Jak letí čas … A s měsíci se střídá v kraji ze zimou jaro, s létem jeseň zas.
y
