Jednou přišli všichni do královského města a když se najedli, vykládal jim hospodský: „Náš- král měl tři krásné dcery a ty se ztratily ze zámku. Král přislíbil, kdo by vypátral, kam se jeho dcery poděly a živé mu je přivedl, že jednu z nich za ženu dostane, k tomu půl království.\" — „Hoši!\" pravil Mikeš, když hospodský dokončil. „Půjdeme princezny hledat. Když obejdem celý svět, přece je někde najdem, i kdybychom se pro ně do pekla odvážit měli.“
Dlouho už chodili, když přišli jednoho dne do lesa, z něhož nevěděli kudy kam. Zastrčili hůl do země a každý šel na jednu stranu. Netrvalo to dlouho a Bobeš se vrátil a zapískal na píšťalku, co visela na holi. „Pojďte za mnou, našel jsem jeskyni a v ní přichystanou večeři jako pro knížata,“ pravil Bobeš. „Poslechněte hoši!“ řekl Mikeš, když se najedli. „Mě se všecko zdá, že je to zde loupežnická díra!“
Bobeš hlídal a druzí dva šli spát. Tu spatřil před sebou mužíka, který mu ledva po kolena dosahoval, černé vousy mu visely až na prsa a na těle měl červený pláštík. Chvilku hleděl mužík na Bobše, potom se obrátil, Šel k spícím, houně z nich odhodil a odešel pryč. Ráno pravil Mikeš: „Bobši, tys dnes v noci málo spal, zůstaneš tedy doma, abys udělal oheň a všecko přichystal.\" Mikeš a Kuba šli na lov. Když vycházeli ze sluje, spatřil Mikeš na zemi list popsaného pergamenu. Stálo na něm, že kdo ta slova nad mrtvým přečte, v okamžení ho vzkřísí. Mikeš strčil ten list do kapsy a oba šli dále.
Zatím si přinesl Bobeš vody, umyl všecko nádobí a rozdělal oheň. Tu vidí před sebou mužíka v červeném pláštíku. „Copak budeš dobrého vařit?“ ptal se mužík Bobše. - „Já sám nevím, až co kamarádi přinesou.\" - „Nečekej na ně, koukni do komína, co tam uzeného masa visí.\" Bobeš si dal říci, přistavil žebřík a lezl nahoru. Když byl na posledních příčkách a již po mase sahal, tu mužík náhle žebřík podtrhl a Bobeš spadl dolů a zabil se.
„Je-li mrtev, brzy mu pomohu, řekl Mikeš, když se vrátil s Kubou z lovu. Vytáhl z kapsy pergamen a než list přečetl do konce, stál již Bobeš na nohou. „Co se ti stalo?“ ptali se ho kamarádi. „I přišly na mne mdloby,\" odpověděl Bobeš, který se za to styděl, že se mužíkem svésti dal. - Druhý den hlídal Kuba a vedlo se mu stejně, jako Bobšovi. Boje se posměchu Mikšova, vymluvil se též na mdlobu.
Třetí ráno došlo na Mikše. Když rozdělával oheň, přišel opět mužík v červeném plášti, ale Mikeš se ho pranic nelekl a hned si pomyslil, proč asi kamarádi omdleli. Vyskočiv se zákrbí, popadl mužíka za vousy a tak jím o zeď smýkl, že mu celá brada v ruce zůstala. V tom okamžení proměnil se mužík v ošklivou bábu, která Mikšovi zahrozivši, ze sluje zmizela.
„Znáte je?“ tázal se Mikeš u oběda kamarádů, ukazuje mužíkovy vousy, které jednou rukou držel a druhou srovnával a hladil. Vtom se před ním zjeví bába a snažně prosí, by vousy nehladil, že jí to nesmírně bolesti působí. „Něco za něco, nic za nic“, řekl bábě chytrý Mikeš: „Ty budeš nepochybně vědět, kam se poděly dcery krále, jenž nad sousední zemí panuje?“ - „Unesl je drak a ukryl zde pod tou slují\", řekla na to bába a vedla je dveřmi.
Za dveřmi byla ukrutná díra a tou vedla cesta dolů. „Pojďte\", křikl Mikeš na hochy, „když se k ničemu jinému nehodíte, tak mi aspoň podržte provaz, bych se po něm dolů svezl.\" Potom se chytil provazu a chutě se až na dno sesoukal; jak se podivil, když spatřil krásnou zahradu, v níž skvostný zámek stál. „Tam jsou ty dvě dcery královské\", povídala bába. „Jen škoda, že se k nim dříve nedostaneš, dokud nezabiješ dva lvy a dvě saně, které u vrat hlídají. Zde máš svíčku, kterou je oslepíš a pak je teprve budeš moci svou holí zabít.\"
Mikeš vzal od báby svíčku a šel. Přišel až k samému zámku, kde dva lvi a dvě saně leželi, jimž z očí oheň šlehal, řekl: „Hoř, světýlko, hoř, zlé oči umoř!“ a v okamžení zavřely se oči krvežíznivých hlídačů a on je sedmicentovou holí ubil.
Bez překážky šel nyní dovnitř zámku. Všecky pokoje byly skvostné, ale v tom nejskvostnějším seděly na hedvábné lenošce dvě dívky a držely se okolo krku, jako když se růže k růži sklání. Mikeš řekl: „Pojďte rychle, ale zticha za mnou, ať odtud vyvážném.“
Když přišli k díře, Mikeš zaškubl provazem a první panna se ho chytla. Hoši ji vytáhly a tak to šlo i s druhou. Ale když se chtěl Mikeš chytit, vezme ho bába za ruku a praví: „Půjdeš-li nahoru, bude to tvá smrt.\" Mikeš tedy přivázal na provaz hůl, která, když již skoro na kraj došla, najednou s ukrutným bouchnutím dolů na kamení padla.
Mikeš zůstal v podzemí s bábou, která pravila: \"Já jsem nejmladší sestrou dvou dívek, jimž jsi právě odtud pomohl. Musím zde zůstat v podobě staré báby, dokud by někdo neutopil v moři draka, který mne hlídá.“ - \"Ale jakpak mohu takového draka v moři utopit?“ - \"Já ti povím. Jen buď statečný a řiď se podle mé rady. Abys mne poznal, až se vrátíš, vezmi tento prsten; přelom jej ve dvě půlky, jednu nech u sebe a druhou dej mně.“ - Mikeš vzal půl prstenu, rozžehnal se s babičkou a šel k zámku.
Netrvalo to dlouho a připlazil se drak s ukrutným chřestem a řvaním. Mikeš mu sedl na hřbet a drak se s ním vznesl do povětří. Za letu jej krmil masem ze sudu, který vzal s sebou, až přiletěli nad moře. Mikeš začal odříkávat: \"Hoř, světélko, hoř, zlé oči umoř!“ a pobízel draka, aby se spustil dolů, že mu tam spadlo maso. Protože byl drak lačný sousta, letěl přímo do vody a Mikeš ho svou těžkou holí zabil a drak utonul. Tu se objevila malá lodička a Mikeš se na ní šťastně dostal na břeh.
Kuba a Bobeš se umluvili, že Mikše zabijí a princeznám že smrtí zahrozí, jestli neřeknou rodičům, že oni jsou jejich vysvoboditeli. Že to však Mikeš tak chytře vyvedl, to nevěděli a za mrtvého jej měli.
Co rok míjel, ušel Mikeš hezký kus světa. Utrmácen vstoupil jednoho dne do hospody, a když se najedl a napil, ptal se podle obyčeje, co nového. „V našem zámku již nestraší\", odpověděl hospodský. „Před nedlouhou dobou roznesla se zpráva, že tam bydlí krásná paní.\"- Mikeš vzal půl prstenu, hodil ho do koflíku, dolil vínem a hospodskému podal, řka: „Dones to víno do zámku krásné paní a řekni, aby je vypila na zdraví svého osvoboditele.\"
Než hodina minula, stál nádherný vůz před hospodou a z něho vyskočila velmi sličná paní. Byla to ona stará babička a sestra obou vysvobozených dívek. Druhý den byly veselé hody a třetí den svatba, ke které také hostinský pozván byl. Po svatbě jel Mikeš s drahou svou manželkou k jejím rodičům, neboť byli oba starostí sklíčeni, co se s dívkami stalo.
Jak rodičové a princezny radostí, tak tovaryši leknutím div neomdleli, když Mikeš s nejmladší princeznou do dveří vstoupil. „On je i náš osvoboditel, nikoliv tito podvodníci,\" křičely nyní druhé dvě princezny, přítomností Mikšovou smělosti si dodavše. Všichni se ohlédli, ale ženichové byli ti tam. Sedli na rychlé koně a upláchli.
Prozatím se slavily jen hody, ale za nějaký čas také sňatky obou princezen, které si také našly ženichy. Potom si jel Mikeš pro své rodiče a vrátil se s nimi a s manželkou do svého zámku, kde spokojeně živ byl.
Mladí manželé měli mnoho synů, ale ačkoliv byli všichni statní, jenom nejstarší byl tak silný, že pozdvihl sedmicentovou hůl, která v královské zbrojnici na památku chována byla.
y
