y
Liška a vlk
Po cestě běžela vyhladovělá liška a rozhlížela se na všechny strany, bylo-li by kde co k snědku. Tu se blíží sedlák na saních a veze zmrzlé ryby. „Nebylo by špatné okusit rybiček,“ pomyslila si liška a mlsně se olízla.
Pak se svadila na cestu, natáhla ohon, zvedla všechny čtyři nohy a dělala, že je mrtvá. Sedlák přijel, uviděl mrtvou lišku a pravil: „Bude krásný límec ženě na kožich.“
Vzal lišku za ohon, vhodil na sáně, zakryl rohožkou, a sám šel vedle koně.
Liška dlouho nepoležela klidně, za chvíli začala vyhazovat jednu rybu za druhou ze saní na cestu a nakonec vyskočila sama. Sedlák přijel domů, ohlédl se, a sáně prázdné. Neměl ani ryby, ani límec.
Liška odvláčela všechny ryby k sobě do doupěte a pak je pojídala. Tu běží vlk, od hladu měl boky vpadlé. I poprosil kmotru o rybu, ale ta ho odbyla, aby si jen sám nalovil: „Vyhledej na řece díru v ledu, vsuň tam ohon, sedni, a naloví se ti ryb, kolik budeš chtít.“
Vlk šel k řece, strčil ohon do díry v ledu, sedl a brumlal: „Lovte se, ryby, veliké a ještě větší!“ Liška přiběhla taky, běhala kolem a říkala: „Mrzni, mrzni, vlčí ohone!“ - „Není čas táhnout, kmotřičko?“ tázal se vlk. Ale liška řekla: „Ještě není, však já ti povím, až bude čas.“
Když liška viděla, že ohon dobře zamrzl do ledu, řekla vlkovi: „No, nyní táhni, kmocháčku!“ Vlk potáhl, ale nešlo to. „ Vidíš, jak jsi lakomý! Pořád jsi říkal: „lovte se ryby veliké a ještě větší, a teď je ani neutáhneš. Počkej, zavolám ti někoho na pomoc.“
Zaběhla liška do vsi a křičela: „Pojďte k řece, vlk tam přimrzl do ledu!“ Sedláci se sebrali a běželi na lišku i na vlka.
Tu vidí vlk, že je zle, škubl sebou ze všech sil, až si urval ohon a bez něho upaloval do lesa. Liška se mu jen smála, a potom utekla taky. Ale jednou se jí to lišáctví a zlomyslnost vymstilo, a sedláci se jí přece dostali na kůži. Neboť spravedlnosti nikdo neujde.
