Tento souhrnný digitální katalog je svým rozsahem a přehledností unikátní, i když z části navazuje na prodejní katalogy, které v minulosti vydávaly Filmové laboratoře Barrandov. Ty ovšem obsahovaly jen aktuální nabídku na trhu. Hlavním podkladem a pramenným zdrojem našeho soupisu se stala Borisova sbírka, která vznikala postupně od roku 2007 formou přírůstků.
Ve spolupráci s kolektivem dalších sběratelů, kteří poskytovali obrazové náhledy nebo upřesňující informace, se tak začal postupně rodit systematický přehled v Československu vydaných dětských diafilmů a diapásů.
Vyvrcholením více než desetiletého úsilí se stala v roce 2018 stala jeho tištěná verze.
Katalog zahrnuje období od roku 1930 do roku 1992. Největší skupinu titulů tvoří pohádkové příběhy. K nim jsou dále přiřazeny dětské naučné diafilmy pro předškolní výchovu a první stupeň ZŠ s tématy z dopravní výchovy, zdravovědy apod. Vedle diafilmů v katalogu najdete rovněž přehled diapásů a nově vyráběných ppfilmů. Je třeba si uvědomit, že výskyt některých titulů je ojedinělý. Jedná se zvláště o ty, které nebyly hromadně kopírovány (zvláště období od roku 1930 do 1954 je málo probádané, jelikož existovaly možnosti malovýroby či fotoamatérských počinů - např. Diakolor Pavla, Vepo).
Hranice mezi školními a dětskými diafilmy je poměrně tenká. Základním kritériem k jejich dělení se proto stala forma zpracování. Kreslené diafilmy považujeme v zásadě za dětské a ty s fotografiemi za školní. Samozřejmě existují i výjimky, zvláště v produkci Diafilmu Bratislava. U tohoto výrobce spadl často titul do kategorie dětských diafilmů na základě názvu, případně byl-li součástí školní sady.
Katalog vznikal mnohaletou badatelskou a sběratelskou činností, přesto je stále dílem nedokonalým, s chybami a nepřesnostmi. Proto budou uvítany jakékoliv Vaše připomínky a objevy.
K 1. 8. 2023 obsahuje 1237 záznamů, 70 ks je skryto jelikož jejich výskyt nebyl potvrzen fyzickým nálezem.
Přihlášení uživatelé mají přístup k plnému obsahu webu s možností poznámek. Máte-li zájem kontaktujte nás.
Výrobci v abecedním pořadí:
Výroba pohádek probíhala v rodinném domě Vladimíra Kopečka v Brně. Jeho teta Drahomíra Macků (Teta Draha vypravuje pohádku) kreslila leporelo O velké řepě, a tak vznikl nápad vyrábět pohádky. Texty podle knižních předloh převyprávěli a jejich vzdálený strýc měl tiskárnu v Moravském Krumlově, kde se tiskly krabičky a doprovodné texty. Do lepení krabiček byla zapojena celá rodina, vyvolávání filmů probíhalo v koupelně. Prodej byl zajišťován přes Učební pomůcky Jaroslava Hochmanna (národní správce Schotak - poválečná konfiskace majetků Němců), který měl lepšího obchodního ducha. Zřejmě odkoupil licenci a pohádky začal vyrábět i jako diapásy. Objevuje se rovněž název Přírodovědecké laboratoře Brno a KINOBABY (Orlí 17). V rámci likvidace soukromého podnikání v 50. letech byla firma převedena do družstva umělecké výroby Moravská ústředna. (Zdroj: Vzpomínky Vladimíra Kopečka)
Nová výroba ppfilmů v letech 2017 až 2022. Pohádky ze série Čtvero pohádek vydány ve spolupráci s nakladatelstvím Triton.
Vydané sady:
Čtvero pohádek 1
Čtvero pohádek 2
Čtvero pohádek 3
Čtvero pohádek 4
Čtvero pohádek 5
Čtvero pohádek 6
Devatero pohádek Diababy
Příběhy Smoly a Mazáčka
Na tvorbu Ústavu pre školský a osvetový film (Školfilm) po několikaroční stagnaci navázalo začátkem roku 1955 nově zřízené oddělení Diafilmu (součást Štúdia populárno-vedeckých filmov) Československého státního filmu v Bratislavě. (Lacková, Diafilm 1955-1981)
Skladba titulů byla dána odlišnou literární tvorbou. Kromě vlastní, většinou pohádkové produkce, zajišťovali i výrobu zakázkovou. Mezi objednavatele patřily nejrůznější instituce: Povereníctvo (zástupce Ministerstva v SR) školstva a kultúry, pôdohospodárstva, Ústav zdravotnej osvety ad. Na proces výběru autorů a poradců nejdříve dohlížela redakční rada Výskumného ústavu pedagogického v Bratislave (VUPB). Od roku 1960 již celý proces řídil a financoval VUPB, podle českých překladů (Robinson Crusoe, Baron Prášil, O malém Mukovi, Ošklivé kačátko) je v prvních letech zřejmá i úzká spolupráce s FL Barrandov. V roce 1963 nařízením Ministerstva školství vznikl podnik Učební pomůcky n.p., který převzal odpovědnost za tvorbu, výrobu i distribuci. Nicméně individuální výrobu si mohly zajišťovat i nadále jednotlivé instituce.
Pro produkci Diafilmu Bratislava jsou typické špulky z průhledného plastu. Název diafilmu je vložen z vnitřní strany víčka. Objevuje se však i motiv medvídka. Po roce 1982 došlo k likvidaci a částečnému převozu do FL Koliba. Nejnovější vydání (produkce končí rokem 1992) se vyznačují novou formou provedení - šedá špulka se samolepkou „MON výrobně technický servis (MON - Mezinárodní organizace novinářů)“ na víčku a na boku (Kocour na písmenu A). S tímto popisem se objevují i starší diafilmy, jednalo se zřejmé o nový distribuční podnik.
Odlišný přístup výrobce Diafilm Bratislava lze spatřovat v uvádění redaktora, publikování metodických knih (pro jednotlivé školní předměty – zeměpis, fyzika atd.) a také vydávání sad diafilmů pro školy (od roku 1965 s použitím i starších diafilmů, které vycházely rovněž samostatně). Formáty textů jsou oproti knížečkám odlišné: formát A5 (modré s motivem kluka) ale i A4, texty ve vazbě V2 (skripta) k sadám s metodickými pokyny. Ve vydání MON byly texty vytištěny malým písmem na pásku, který byl stočen ve špulce u filmu.
Vydané sady:
Pro jazyk slovenský 1.-2.ročník ZŠ
Pro jazyk slovenský 3.-4.ročník ZŠ
Pro mateřské školy 1
Pro mateřské školy 2
Pro základní školy
Se zdravotní tématikou
Slovenské lidové pohádky
Slovenský jazyk
Učíme se slovensky-maďarsky
Vlastivěda
Objevy a osobnosti
Uváděné názvy: Ministerstvo místního hospodářství, Správa pro místní hospodářství rady KNV Olomouc, Služba veřejnosti Olomouc
Tento výrobce sídlil v OD Koruna. Jednalo se o družstvo, které kromě filmových a fotografických služeb zaměstnávalo začínající umělce, kteří si tvorbou pohádek přivydělávali např. při studiu. Tvorbu schvalovala redakční rada Krajského národního výboru. Fotograf Josef Vysloužil z Pohořan díky dobrým kontaktů ve FL Barrandov zajišťoval kopírování na diafilm.
Text pohádky je uveden přímo na filmu pod obrázkem. V řadě případů veršované libreto pochází často z pera Václava Svěráka. Mezi autory výtvarných předloh najedeme zvučná jména jako Marie Fischerová-Kvěchová a Jan Karpaš.
Konec výroby má detektivní zápletku - bez oficiálního povolení vyrobili sérii lehce erotických diafilmů a podpultově je prodávali na veletrhu v Brně. Bezpečnost skupinu zatkla hned druhý den, padly tvrdé tresty a všechny originály a materiály byly zničeny spálením v olomouckém venkovním bazénu.
Zdroj: Bartoň Jan, Osobnosti města Olomouc
Pod tímto názvem se skrývá letitá výroba diafilmů (od roku 1953) ve Filmových laboratořích Barrandov (FLB). Název prodělal určitý vývoj, proto uvádíme předchozí i navazující titulování:
• Československý státní film - Diafilm (do roku 1956)
• Krátký film - studio diafilmů Praha (do roku 1957)
• název Diafilm Praha byl používán od roku 1958
• Diacolor - logo od roku 1965 - diapozitivy ) - ochranná známka 1979
Před rokem 1955 nebyla jasná koncepce dětské tvorby. Tomu odpovídaly i vydávané tituly diafilmů. Většinou vycházely z animovaných filmů (O kohoutkovi a slepičce, Byl jeden domeček, Dlouhý, Široký a Bystrozraký) nebo knih (O pejskovi a kočičce).
Mimo tento trend výroby Československého státního filmu stojí v tomto období jen dvoudílné příběhy Míša a zajíček a Za zvířaty celým světem, vydané ve formě diapásu. Diafilm s 10-ti políčky v barevném provedení je nasunut do papírové záložky. Motivem titulku je filmové okénko s perforací v červené barvě. Tento motiv zůstal zachován i u textu a popisku špulek.
U nepohádkových diafilmů byl používán titulek Školní diafilm. Klasické pohádky vycházely ve statisícových nákladech, stáří diafilmu a textu lze identifikovat podle designu špulky (nábojnice) a obálky brožurky s textem:
• ČSF: motiv červeného filmu: hnědá špulka s papírovým proužkem a text formátu A4 až A6 bez obálky (později i černá políčka)
• FLB: motiv šedých špulek s červeným/černým popisem (a průhledným / šedým víčkem - FL a okénko, obálka textu přírodní s obrázkem políčka zeleným/hnědým)
• Diacolor: logo s trilobitem - špulky s červeným popisem a modrým víčkem, texty čistě modré, modré s motivem medvěda, čistě bílé, bílé s barevným okénkem z filmu
Zlomové roky z hlediska produkce diafilmů:
• 1962 - útlum tvorby klasických pohádek, rozvoj diafilmů pro zdravotní výchovu (ústav zdravotní výchovy - osvěty)
• 1964 - výroba pro Učební pomůcky, Komenium
• 1970 - rozvoj nových titulů, sada pro školy, loutkové diafilmy, pro Besip, uváděná výroba: filmové laboratoře Praha, hranaté krabičky pro diafon
• 1975 - překreslování pohádek z 60. let se stejným textem
• 1983 - útlum výroby nových titulů
Na filmech se objevují: obrázkové tapety, předtitulky, střihačské značky, kalibrační políčka a nápisy Start/políčko s tečkou/stop. Potisk na nábojnicích se při častějším používání bohužel stírá, svého času potisk zajišťovala pohřební služba Kralupy nad Labem.
Laboratoře však zajišťovaly (kromě FL Koliba) i produkci diafilmů MÚ Brno, Diafilmu Olomouc a Bratislava atd. Diafilm si nechávaly vyrábět i jednotlivé podniky (šperky, květiny, památky) pro propagaci (např. na výstavách EXPO). Velkou kapitolou jsou i diasady rámečků, prodávané jako turistický suvenýr.
K zajímavostem výroby Filmových laboratoří Barrandov patří podnikové prodejny v Praze, Brně a Ostravě. Promítačka DIAX s diafilmy se objevuje i v katalogu Magnet. S nástupem výroby pro Učební pomůcky vznikl Diafon. Jednalo se o zařízení, umožňující promítat diafilmy či diapozitivy společně s reprodukcí zvukového doprovodu. Diafilmy byly vydávány v hranatých zásobnících, které bylo možné nasadit na adaptér (pro použití na diaprojektorech Meopta spolu s rámečkem, zásobníkové Pentacon a Praktica).
Vydané sady:
Pohádky a pověsti pro 3.-4.ročník
Pohádky pro 1.ročník
Pohádky pro 2.ročník
Pozor kluci …
Pro dopravní výchovu
Příběhy z přírody
Soubor 12 pohádek pro 1.-3.ročník
Výuku ruského jazyka
Diakolor Pavla, Vepo - 7 titulu pohádek v diapozitivech zřejmě z období před rokem 1939, vzhledem k malému výskytu vyráběné malosériově.
Z důvodu zpřehlednění katalogu, byly diapásy MU vyčleněny do zvláštní kategorie. Jako výrobce je uvádělo Družstvo pro lidovou a uměleckou výrobu Brno.
Know-how výroby diapásů družstvo převzalo po vzoru Diababy. Diapás je 10-ti políčkové medium, vyrobené ofsetovým tiskem na celuloid tl. 0,4 mm, který byl následně rozřezán na pásky šířky 35 mm a délky 405 mm. Cena 5,40 Kčs. Obal tvoří přehnutý pás z tvrdého papíru s potiskem obálky, na zadní části je umístěn text. Vnitřek obalu obsahoval kapsu z pergamenovaného papíru na vložení pásku. Bohužel diapás má nízkou odolnost proti poškrábání, hrubost zrna je u promítání výrazná a nedoporučuje se ho ohnout. Některé diapásy byly vyrobeny i /jen/ v černobílé podobně, na vnitřní části obalu se občas vyskytuje razítko s rokem expedice, nebo jméno pracovníka. Design obalu u stejných pohádek se měnil, existuje jich i několik (viz ukázka). Slovenský překlad textu byl výjimečně nalepen na vnitřní část obálky. Promítačku DIAR pod licencí MÚ vyráběl Chemoplast Brno. Mezi významnější autory textu patřili Vladimír Pazourek, kreseb Věra Fridrichová a Vilma Lesková.
Díky rozšiřující se výrobě diafilmů diapásy zanikly, nicméně propagační informace na jednom z textů diafilmu svědčí o souběžném prodeji, tzn. tištěných i diafilmových pohádek do roku 1960.
Do kategorie diapásů byly tyto tituly zařazeny s ohledem na podobnost, společný výskyt i díky zřejmě stejnému období výroby. Bohužel konkrétní informace o produkci nebyly dohledány, ale jak již název napovídá, jednalo se o organizaci města - Komunálné služby mesta Bratislava . Obal pohádek je natřikrát přeložený papír s potiskem obálky a textu s vloženým diafilmovým páskem. Filmy jsou
zpravidla černobílé, u některých exemplářů zbarvené do fialova až zelena. Text je psán česky, výjimečně se objevuje i text slovenský. Na obalech bohužel nejsou uvedení autoři ani rok vydání - pouze Priemstav-Rotaprint, ÚNV, Služba K.P. Lze najít dva designové druhy obalů.
Diafilmy vyráběné pro konkrétní instituci na zakázku, jejich malý výskyt naznačuje výrobu malých sérií. Bylo objeveno 5 titulů z let 1958 až 1961, zřejmě předtím než vycházely centrálně pod hlavičkou Diafilmu Praha, pro ústav zdravotní osvěty, kde byla zajištěna lepší distribuce. Na titulku je uvedeno Jihomoravské krajské ústředí zdravotnické osvěty v Brně a na některých podepsán brněnský malíř Jan Najmr.
Moravské filmové studio, Filmochema - Jan Švec (1921-2002), Brno
Švec se vyučil u Jindřicha Suchánka a do roku 1941 tam pracoval. Protože byl nadšeným filmařem a fotografem, po prodeji domu po rodičích založil firmu (1947), která sídlila ve sklepě jeho domu.
Filmové laboratoře zpracovávaly amatérské fotografie a filmy, natáčel svatby a oslavy a tam také zřejmě vznikla poptávka po filmech pro děti (aby nezlobily). Firma se přesunula na Benešovu třídu, dva kamarády - malíře Karla Masaříka a Ljuba Matouška ubytoval v prostorách po přestěhované firmě. Jako krabičky na filmy sloužily přelepené papírové kapsle od nití. Od ministerstva průmyslu dostal cenu za nejvhodnější a nejhodnotnější návrh pro uměleckoprůmyslovou výrobu. S prodejními katalogy obcházel obchodníky, vydal 15 titulů. V rámci likvidace soukromého podnikání v 50. letech byla
firma sloučena s FL Gottwaldov. Švec se vedle výkonu svého civilního zaměstnání projektanta věnoval filmařskému řemeslu i nadále - velký respekt si získal natáčením operačních zákroků.
Zdroj: Vzpomínky dcery Jana Švece
MÚ je družstvo umělecké výroby a jeden z mála dosavadních českých výrobců hraček. Některé indicie ukazují na souvislost mezi počátkem výroby diapásů a socializací obchodu, tedy likvidací soukromého podnikání. Zajímavostí je, že do roku 1960 fungovala v MÚ zároveň výroba diapásů a diafilmů. Výrazným nedostatkem v počáteční fázi výroby je anonymita autorství, což výrazně znesnadňuje identifikaci. Od roku 1975 se styl lehce mění a v popisu se počínají objevovat jména autorů. Bohužel převážně chybí rok prvního vydání. Uváděn je pouze rok kompletace výrobku (na špulce):
Typy špulek:
• vroubkované do 1967,
• mezidobí různobarevné - pestrá škála barev,
• vysoké šedé kolem roku 1980-1 (výpadek dodavatele?),
• od cca 1988 barrandovské,
• od 1991 klasické černé filmáky na konec i štítek s čárovým kódem.
Nicméně stáří diafilmu lze identifikovat i podle použitého loga na zaváděcích páscích (starší černé a bílé pozadí, novější barevné na černém pozadí). Z doprovodných textů se dá vyčíst rok tisku (design textů je také podle období - motiv dětí s textem/děti bez textu/holý text - s rámečkem nebo bez: tyto tisky byly vyrobeny podnikovou tiskárnou).
Proto jsou označeny roky výroby podle desetiletí v těchto rozmezích:
60 - 1955-1965,
70 - 1965 – 1977,
80 -1978 a novější.
Díky paní Ficové, která pracovala na produkci diafilmů, můžeme přiblížit, jak výroba probíhala, alespoň v posledním období. Práce na titulu začínala zpracováním textu. Řadu podle klasických předloh vytvořila brněnská spisovatelka Růžena Lukášová, odměna za 24 odstavců byla 1.860,- Kčs.
Noví autoři kreseb se hledali například na výstavách výtvarného umění. Mezi nejfrekventovanější autory patřila Květa Jadrníčková. Originály kreseb na první snímání putovaly do Fotografie Gottwaldov (Zlín) nebo FL Barrandov, další zpracování již zajišťovaly FL Barrandov. Z masteru bylo možné technicky vyrobit až 3000 kopií. Diafilmy kopírovaly na dlouhé pásy, které byly brigádně stříhány a kompletovány do tzv. nábojnic a baleny do papírových štočků po 10ks. Objednávky byly zasílány průběžně po řádově jednotkách tis. kusů. Po revoluci nastával stále větší problém
sehnat dostatek špulek pro kompletaci a MÚ vyprodávala zásoby až do roku 2008.
Podobně jako v případě pohádek Diafilmu Praha byla i v MÚ v 80. letech část pohádek překreslena jiným ilustrátorem. V nejvíce verzích vydala MÚ Sněhurku (5x). K zajímavostem v tvorbě MÚ patří vydání kvízů Autoalbum, spojení veršů Ivo Odehnala a kreseb Edity Plickové a vydání “zakázaných” Broučků: při tvorbě byl brán zřetel na nekonfliktnost vůči režimu.
Zdroj: Vzpomínky paní Ficové
Příběhy Kulihráška - prvorepublikový komiks s ilustrovanými obrázky Artuše Scheinera. Verše napsala Marta Voleská a nakladatelem byl Gustav Voleský, knihkupec v Praze. Vydání může mít souvislost s aktivitami ligy kolem filmu Svatý Václav (1930), se kterým objížděli vesnice a města s kočovným kinematografem - rodiče navštívili film, děti měli na programu promítání.
