Pro doplnění historických souvislostí uvádíme i seznam diaprojektorů, které byly vymezeny na:
• vyráběné sériově v Československu (jsme národem kutilů)
• včetně možnosti promítat diafilmy
Toto vymezení bohužel vyřazuje z našeho přehledu nejen dovozové Laterny magicy a další kvalitní projektory zejména z Německa a Ruska, ale také zajímavého výrobce Druopta (promítačky na baterie).
Foto: ceskefotoaparaty.cz
Jindřich Suchánek: 1. československá továrna na úzký film v Brně: Výrobní artikl firmy Suchánek zaměřený na fotoamatéry, byl v první polovině třicátých let zcela okrajový a obsahoval pouze přístroje na diaprojekci (Simplex, Popular Dia). Jindřich Suchánek pak v roce 1937 uvedl na trh diaprojektor Diax a v roce 1939 Diax II: „Profesor Herčík hodně filmoval, byl předsedou Československé společnosti pro vědeckou kinematografii. Tenkrát, chodil k nám a byl jsem s ním ve velmi úzkém styku. Oni měli určité požadavky a určitá přání, takže např. potřebovali pro školy diapositivní přístroje. To bylo všechno tenkrát velmi drahé. Proto jsem udělal takový velmi levný diapositivní přístroj.“ (Henkrich, Jindřich Suchánek)
V roce 1948 při druhé vlně znárodňování byla firma včleněna pod správu Meopta Brno.
Po válce si několik spolupracovníků pracujících u JSB založilo svoji firmu Mašarák, zaměřenou na mechanické přístroje. Díky výrobě pohádek vznikla první promítačka, vyráběná z konzerv UNRRA. Později vznikl i druhý typ promítačky - zřejmě jen prototyp.
Diaprojektor Diar je první bakelitovou promítačkou. Výrobu zajišťovalo výrobní družstvo Chemoplast Brno, pod licencí Moravské ústředny Brno. Podle vnějších znaků rozlišujeme tři typy projektorů. Rozdíly mezi nimi jsou však minimální - barva, nápis, typ objektivu, konstrukce rámečku pro promítání na výšku.
Promítačka umožňuje kromě diafilmů promítat i diapásy. Když pomineme diference v barevnosti, prodávala se ve třech designových druzích krabic.
Diaprojektor se co do designu povedl především svým žebrováním. Jeho základním výrobním nedostatkem se ale bohužel stal nevhodný rámeček, vyznačující se poškozováním a složitým zakládáním diafilmu. Projektor se prodával souběžně s DIARem, a to ve čtyřech druzích krabic (barvu krabice červenou a modrou a šedou považujeme za jeden druh). Zásobník bylo možné natočit o 90° pro promítání diafilmů na výšku. Vertikální diafilmy byly vyráběné zejména sovětské a maďarské výroby (ve slovenském znění), zpočátku také školní.
Legendární a velmi rozšířená promítačka. Charekteristickým symbolem se stal design krabice s perníkovou chaloupkou, Červenou Karkulkou, rytířem,
drakem, klukem a holkou. Existuje však i starší krabice s motivem pejska a kočičky. Kromě různých barevných kombinací plastů existuje i několik
odlišných konstrukcí:
• držení žárovky - 3x
• bakelitový spodek: možnost promítání na výšku (rozšířené příslušenství do 1978) - později plast
• půlené čočky, skleněné a zavedení plastové
• od roku 1983 změna držení krytu - zoubky a dva šroubky
Poslední dětský diaprojektor byl vyráběn krátce. Plně využil možností barevných kombinací (oranžová, bílá, slonová kost, žlutá, modrá). V porovnání s jednoduchostí modelu Diax3 se velmi nešťastnou jeví zejména křehkost konstrukce zásobníku - často se zavíráním poškodí. Zajímavostí je, že provedení objektivu s čočkou se téměř nezměnilo - napříč Diar, Diax2 až 4 je kompatibilní. Lisovna Chemoplastu byla v Kloboukách u Brna.
V roce 2020 spatřila světlo světa také promítačka, vyrobená na 3d tiskárně.
Tyto diaprojektory byly určené pro školy. Výkon a žárovky umožňovaly promítání bez zatemnění, kovová konstrukce a aktivní chlazení i několikahodinový provoz. S možností změny objektivu i vnitřního uspořádání čoček měly také variabilitu vůči prostoru místnosti.
Diaprojektor s masivní konstrukcí s příslušenstvím umístěný v kufru. Vybaven nástavci s možností natočení o 90 stupňů na promítání diarámečků 5x5 i diafilmů.
Tato promítačka se začala vyrábět na začátku 2. světové války. Podle masivní konstrukce a ocelového kufru se lze domnívat, že měla i vojenské využití. Po 2 světové válce došlo vlivem zestátnění k zásadním změnám. Není známo v jakém rozsahu, ale vyráběla se dále s označením DIA 5x5, v roce 1956 dle návodu k obsluze v Turnovských brusírnách n.p. (DIAS). Byla zde možnost dokoupení nástavce na diafilmy. V roce 1958 došlo k restrukturalizaci podniků a výrobou diaprojektorů se dále zabývala Meopta Bratislava.
Stal se prvním diaprojektorem moderního závodu v Bratislavě. Promítačka se dodávala v kufru s bohatým příslušenstvím. Kvalitní obraz zajišťovala bajonetová žárovka s paticí P28S a výkonu nejčastěji 250W.
Prodávaly se 3 druhy, lišící se typem výbavy: velikosti diapozitivu - 5x5, 7x7; objektivu MIRON F2,8/100 nebo F2,9/150.
V roce 1964 došlo k vylepšení stojanu. Medior 2 bylo potom možné naklánět a ventilátor zajišťoval chlazení.
V roce 1967 zavedla Meopta do výroby inovovaný diaprojektor po boku zařízení Medi (pouze na diapozitivy). Světelný zdroj zajišťovala žárovka v provedení s paticí G17q, uložení přístroje pak balení ve formě černého kufru. Výběr byl ze tří druhů podle typu výbavy: velikosti diapozitivu - 5x5, 7x7; objektivy F100, F150.
Po roce 1985 nastal na krátký čas „comeback“ inovované verze projektoru H 5x5 a 7x7, nově osazeného nízkovoltovou halogenovou projekční žárovkou 24 V/250 W (patice G6.35) a axiálním ventilátorem. K dispozici byly 3 typy přístrojů podle výbavy: velikosti diapozitivu - 5x5, 7x7; objektivy s ohnisky F60, F100, F150. Balen byl v polystyrénovém výlisku.
