y
Petr a drak
Kdysi dávno a dávno žili na světě draci. Žili v horách a v hlubokých jeskyních. Měli ohromná ohnivá křídla a ocasy a jejich šupinaté tělo se lesklo jako slunce.
Ale potom přišla velká potopa a všichni draci se utopili. Jenom jeden zůstal na živu, protože přečkal potopu na vysokánské hoře. Když země opět oschla, drak si našel v horách jeskyni a vzal k sobě starou čarodějnici, aby mu hospodařila. Potom se vydal do světa hledat siláky-bohatýry.
Šel, šel a potkal Petra. „Hej, člověče, jsi ty bohatýr?“ zeptal se ho. „Jsem,“ řekl Petr. „A co dovedeš?“ „Když stisknu v ruce kámen, voda z něho poteče.“ Drak nevěřil. Petr zvedl ze země kámen, druhou rukou vyňal z kapsy kus sýra, stiskl ho v ruce zároveň s kamenem a opravdu – tekla voda. „Tak to jsi silnější než já,“ řekl drak, „sbratříme se.“ Sbratřili se a šli společně dál.
Došli k vysoké třešni plné zralých plodů. Drak trhal třešně plnými hrstmi, ale Petr nemohl dosáhnout ani na spodní větev. Drak ohnul vrchol stromu a Petr začal trhat. Vtom drak strom pustil, Petr jak se držel, vyletěl do vzduchu, přelétl strom a padl na druhé straně do trní. Z trní vyběhl vyplašený zajíc. „Co děláš?“ táže se drak. „Ale uviděl jsem tady zajíce a skočil jsem přes strom, abych ho chytil,“ lhal Petr.
Drak se podivil, jak je Petr obratný. Došli k lesu a draka napadlo, že ohradí les a všechnu zvěř vychytají. Tahal kameny, stavěl kolem zeď a Petr hlínou zamazoval díry.
Dostavěl zeď. Drak lovil zvěř – medvědy, vlky, lišky, srny a zajíce a snášel je na hromadu. Petr kamsi zmizel. Teprve za hodnou chvíli se objevil a přinesl dva malé ptáčky. „Vidíš?“ chlubil se drakovi, „chytat zvěř na zemi, to nic není, to dovede každý, ale chytit ptáky - to je umění!“.
Upekli maso a dali se do jídla. Drak žere, jak jen draci dovedou – celá zvířata hltá naráz – ale Petr sotva spořádal srnčí nohu. Aby se drak nedivil, proč bohatýr tak málo jí, bral velké kusy masa, a když se drak nedíval, házel je za sebe. Nastal večer a drak pozval Petra k sobě na nocleh.
Došli do jeskyně a drak řekl svou dračí řečí čarodějnici, že vede bohatýra, který je silnější než on sám. „Tak ho zabij, až bude spát,“ poradila mu baba. Petr rozuměl každému jazyku, i dračí řeči. V noci položil na svou postel pod přikrývku pytel kamení, sám se schoval za dveře a čekal, co bude dál. O půlnoci drak vstal, vzal těžkou železnou tyč a bije do pytle, až jiskry lítají. „Tak a je po něm,“ řekl si a opět ulehl.
Ráno se drak divil, jak to, že Petra nezabil. „Tak to tys mě bil?“ smál se Petr. „A já jsem si myslil, že mě blecha kouše. Kdepak, to na mne nic není, já jsem otužilý.“ Drak prosil Petra, aby ho také tak otužil. „Jenom jestli to vydržíš,“ pochyboval Petr. Ale drak ujišťoval, že ano, že vydrží.
Chytrý Petr připravil tedy veliký sud a čarodějnice dala na oheň kotel vody. Potom poručil Petr drakovi, aby nalil vřící vodu z kotle do sudu. „V té vodě se vykoupeš a budeš otužilý jako já,“ řekl mu. Hloupý drak se už ani dočkat nemohl, vlezl po hlavě do vody - a zdechl. Od té doby už nejsou draci na světě.
