y
Sněhurka
Byli jednou král a královna. Královně se narodila dceruška bílá jako sníh. Říkali jí Sněhurka. Když se děvčátko narodilo, královna umřela. Po roce se oženil král s jinou ženou. Byla to paní krásná, ale pyšná a zlá. Měla kouzelné zrcadlo a toho se ptala, kdo je nejkrásnější. Když jí zrcadlo odpovědělo: „Vy královno, jste v celé zemi tou nejkrásnější mezi všemi,“ byla spokojena.
Sněhurka vyrůstala a když jí bylo sedm let, byla krásnější než královna. A když se ta zase jednou ptala zrcadla, odpovědělo jí: „Vy paní, nejkrásnější jste jen v této síni, jenom zde. Však Sněhurka již v tento čas svou něžnou krásou předčí vás.“
Od té doby neměla královna stání. Zavolala myslivce a rozkázala mu, aby Sněhurku zavedl do hlubokého lesa, kde by ji dravá zvěr roztrhala. Myslivec poslechl, Sněhurka zůstala v lese samotinká, ale dravá zvěř jí neublížila.
K večeru přišla Sněhurka k malému domku. V domku byl stoleček se sedmi talířky, u každého talířku lžička, pak sedm nožíků a vidliček a sedm pohárků a u stěny sedm postýlek. Sněhurka měla veliký hlad a velikou žízeň a ujedla z každého talířku a upila z každého pohárku. A že byla unavena, chtěla ulehnout do postýlky. Ale všechny byly malé, až poslední byla jako pro ni ulitá. Sněhurka do ní ulehla a usnula.
Večer se vrátilo do domečku sedm trpaslíků, kteří v horách dobývali rudu. Hned poznali, že tu někdo byl, že ujedl z jejich talířků a upil z jejich pohárků. Sedmý řekl: „V mé postýlce někdo leží!“ Celí udivení dívali se na spící Sněhurku. Byla tak krásná a měli z ní takovou radost, že ji nechali spát.
Ráno jim Sněhurka všechno pověděla a trpaslíci jí řekli, aby u nich zůstala a hospodařila jim. Zároveň ji varovali před zlou královnou a přikázali jí, aby nikoho do domku nevpouštěla. Pak odešli za prací. Zlá královna si myslila, že je Sněhurka mrtva. Když se ptala zrcadla, odpovědělo jí:
„Vy paní, nejkrásnější jste jen v této síni, jenom zde. Sněhurka stokrát krásnější je. U sedmi trpaslíků žije. Je jediná, kdo v tento čas svou něžnou krásou předčí vás.“
Královna se přestrojila za starou kramářku a vydala se za Sněhurkou. Zaklepala na dveře a volala: „Pěkné zboží na prodej!“ Sněhurka vyhlédla, vpustila stařenu a koupila si hedvábný pás. „Pojď blíž,“ řekla jí stará, „pěkně tě pásem sepnu.“ Sněhurka přistoupila a žena sepnula pás tak pevně, že děvčátko přestalo dýchat a skácelo se k zemi.
K večeru se vrátili trpaslíci domů. Polekali se ležící Sněhurky. Zvedli ji a uviděli pás. Rozvázali jej a Sněhurka ožila. Vyprávěla, co se stalo a trpaslíci jí řekli, že kramářka byla zlá královna a Sněhurka že už nesmí nikomu otevřít. — Když se královna vrátila domů, ptala se zrcadla a to jí povědělo, že Sněhurka žije. Znovu se vydala v přestrojení za Sněhurkou, nabídla jí jedovatý hřeben, vetkla jí ho do vlasů a Sněhurka zase byla jako mrtvá.
Na štěstí se trpaslíci zase brzy vrátili, vyňali hřeben a Sněhurka znovu ožila. Svatosvatě slíbila, že už nikomu neotevře. Zatím zrcadlo zase promluvilo. Zlá královna v novém přestrojení spěchala do domku trpaslíků. Sněhurka jen oknem vyhlédla a stará jí nabídla půlku krásného jablka. Tu druhou půlku snědlo sama. Půle, kterou podala Sněhurce, byla otrávená. Sotva Sněhurka jablka ukousla, padla mrtva k zemi. Teprve teď byla královna spokojena, neboť zrcadlo jí řeklo, že ona je v zemi nejkrásnější.
Trpaslíci marně Sněhurku křísili. Po tři dny pro ni plakali, pak dali udělat skleněnou rakev, Sněhurku do ní uložili, vynesli rakev na kopec a vždycky jeden rakev hlídal. Sněhurka byla v rakví stále jako živá. Jednou přijel do toho lesa královský princ, uviděl Sněhurku a tak se mu zalíbila, že poprosil trpaslíky, aby mu ji dali. Když sluhové Sněhurku nesli, klopýtli o kořen. Otřesem vypadlo Sněhurce z úst otrávené sousto jablka a Sněhurka ožila.
Princ odvedl Sněhurku domů a byla slavná svatba. Pozvali na ni také zlou královnu. Ta když jí zrcadlo povědělo, že Sněhurka žije, neměla klidu. Cosi jí říkalo, že musí mladou královnu vidět. Když vstoupila do síně, poznala Sněhurku. To její zlé srdce nesneslo a královna padla mrtva k zemi. Sněhurka žila v míru a pokoji a ráda vzpomínala na sedm trpaslíků.
