y
Tři zlatá pera
Bohatý kupec měl krásný dům, ale nade vše miloval svou dcerušku Svatavu. Svatava měla očka modrá jako oblohu a na koho se usmála, každému způsobila radost.
Nedaleko kupcova nádherného domu stála chudá chýše starého pastýře, který byl vdovec a měl jenom synka Čestmíra. Když vodila chůva Svatavu na procházku, pletl Čestmír děvčátku věnečky, vodil k ní jehňátka a zpíval jí veselé písničky.
Jednou, to už bylo Svatavě osm a Čestmírovi dvanáct let, šla za ním na vršek, kde každodenně pásl ovečky. Dlouho ho hledala, až přišla i do pastýřovy chýše, kde nalezla plačícího Čestmíra, kterému zemřel otec.
Svatava vzala Čestmíra za ruku, zavedla ho k matce a ta si ho hned oblíbila. Protože se Čestmír zalíbil též kupci, vzal ho kupec s sebou do světa. Svatavu mrzelo, že dlouho Čestmíra neuvidí, ale nakonec se s tím smířila.
Potom odjel kupec s Čestmírem, oblečeným do pěkných nových šatů, a Svatava na něho denně vzpomínala. Chodila zalévat pastýřův hrob, jindy se učila hrát na harfu a těšila se, že bude po otcově návratu doprovázet Čestmírův zpěv hudbou.
Jednoho dne se konečně kupec z daleké cesty vrátil, ale bez Čestmíra. Hluboké bylo Svatavino zklamání a její oči na dlouhou dobu naplnily hořké slzy. Kupec to nebral vážně a řekl dcerušce, že dal Čestmíra do učení a že se hoch za několik let opět vrátí.
Zatím se u jiného kupce za mořem vyučil Čestmír obchodníkem. Ve volných chvílích, hlavně za večera, chodil na procházky, hleděl na hvězdičky a vzpomínal na Svatavu. Konečně vypravil kupec velikou loď s nejrůznějším zbožím a přál Čestmírovi, aby se ve štěstí vrátil domů.
Hned z přístavu Čestmír vidí, jak na balkonu sedí Svatava, v ruce drží harfu a nádherně zpívá. Když spatřila Čestmíra, harfa jí vypadla z ruky. „Toť jeho duch!\" zašeptá. „Oh, není to duch, jsem to já, živý a šťastný Čestmír, který se vrátil domů a nalezl tě krásnou a spanilou,\" odpověděl tmavovlasý opálený jinoch.
Tu přiběhl na balkon Svatavin otec a zle se rozkřikl: „Zrádný podvodníku, to mám za to, že jsem tě z chudoby pozvedl a v cizině ti službu opatřil? Ještě mě chceš oloupit o dceru? Svatava sepjala ruce a zvolala: „Odpusť mu, otče, z celého srdce Čestmíra miluji.\"
„Jen ten tě dostane za ženu, kdo přinese tři zlatá péra z obrovského ptáka Zlatohlava!” řekl kupec. „Dříve než se stromy v roucho podzimu obleknou, přinesu tři zlatá péra,\" řekl odhodlaně Čestmír a vyběhl z kupcova domu. Příštího dne si koupil koně a vydal se do světa.
Přijel do města, kde měli starou studnu, která dříve dávala uzdravující vodu, ale dávno již vyschla. „Jediný pták Zlatohlav by mohl vědět, proč voda neprýští a proč lidé bez její uzdravující pomoci chřadnou a umírají,\" říkali konšelé.
Čestmír přijel do druhého města a také tam měli veliký smutek a na královském zámku visel černý prapor. To proto, že mívali v královské zahradě strom, který nesl zlatá jablka, a ta přinášela štěstí. Ale strom uschl a Čestmírovi řekli, že jenom obrovský pták Zlatohlav zná toho příčinu.
Po další dlouhé cestě dorazil Čestmír k moři, kde na vysoké skále pták hnízdil. Čestmír usedl do lodičky a vesloval ke skále. Tam vystoupil, vyšplhal se na skálu a potkal stařenku. Ta ho ze soucitu schovala v jeskyni a slíbila mu, že pro něho udělá, co bude možné. Čestmír ji také poprosil, aby se poptala Zlatohlavá na tajemství staré studny a stromu, který chřadl.
Najednou se na opačné straně moře zvedla jasná záplava a obrovský pták Zlatohlav přiletěl na skálu. „Čichám, čichám člověčinu, koho tady, babo, máš?” křičel příšerně. Ale babička Zlatohlava uklidnila a když usnul, vytrhla mu z křídla zlaté péro.
Pták se probudil, strašlivě zařval, ale stařenka ho hladila po krku a vyprávěla mu o snu, v kterém se jí zjevila záhada vyschlé studny. „Na dně studny sedí pavouk a ten prameni brání, aby vytryskl,\" pravil Zlatohlav a usnul. Potom mu stařenka vytrhla druhé péro a zase se probudil. I vyprávěla mu o stromu, který nesl zlatá jablka. „Pod stromem je kámen, který tlačí kořeny, nechť kámen vykopou a strom bude zase rodit zlatá jablka!\" řekl rozvzteklený pták. Když vytrhla třetí péro, spustil Zlatohlav takový křik, že se už na nic neptala a běžela do jeskyně, kde Čestmírovi péra ukryla za ňadra.
Šťastný mládenec se vydal s péry domů. Králi na cestě poradil, co se stromem udělat, aby rodil zlatá jablka a ve městě konšelům řekl o pavouku, který sedí na prameni. Potom se vrátil domů. Tak dostal chudý pastýřův synek krásnou Svatavu za ženu.
