Jarní pohádka

Jednou, když se už blížilo jaro a v koruně hrušky pukl první pupen, zazpíval kos. Zpíval už brzy ráno a zpíval i večer. Ale byl se svou písničkou sám.

A tak druhý den vystavěl si krám z topolových větviček a na dveře si pověsil tabulku z bílé březové kůry a pěkně čitelně na ni napsal: „Zde jsou k dostání nejkrásnější jarní písničky pro všechny ptáky.“ Doprostřed krámu postavil kos pult a na pult vložil celý tucet desek s notami.

Jen skončil práci, už tu byli zákazníci. Každý volal: „Rád bych písničku, tu novou, tu jarní!“ Dveře krámu se netrhnou. Přicházejí pěnkavy, sýkory, stehlíci, kukačky, skřivani, jiřičky i ten střízlík. Každý dostane veselou jarní písničku a k ní radu: „Dejte na ni pozor! To víte, počasí je ještě nejisté, mohla by vám zamrznout.“

I přišel do krámu taky vrabec. „Rád bych taky písničku, docela jednoduchou, vrabčí. Však mě znáte, pane kose, nejsem žádný zpěvák.“ Dostal písničku a k ní radu. Zaplatil půl žížaly a šel.

Všichni ptáci si jarní písničku opatrovali pěkně v teple. Jen vrabec, nešika, měl s ní smůlu. Uvázla mu v krčku. I když otevře vrabec zobáček dokořán, neozve se z písničky ani hlásek.

A ti všichni ostatní zpívají, štěbetají, hvízdají, tíkají a cvrlikají. Vrabec mlčí. Sedí smutně na záhonku a mlčí. „Co ty, vrabče, už taky nespustíš jarní?“ ptají se. Vrabec jen krčí rameny. Vzdychá, ometá si slzy křídlem.

S hrušky na topol, s topolu na břízu, s břízy na ořech, od ptáka k ptáku jde zvěst: „Vrabci zamrzla jarní písnička. Vrabec se rozstonal velikým smutkem. Co teď?“

I drželi ptáci radu nad zamrzlou vrabčí písničkou. Jeden radí to, druhý ono. Zkoušeli ledacos. Nic nepomáhalo. Drželi proto druhou radu, větší. Tuze se při ní zamyslili.

Ptáci pro samé zamýšlení a vrabec pro svůj velký smutek si nevšiml, že přes záhon přichází děvčátko. U vrabce se zastavilo. „Ty jsi nějaký smutný vrabeček,“ povídá děvčátko. „Slunce se směje, nebe se směje, stromy i každá travička, celé jako se směje! A ty tu tak smutně. Co tě trápí?“ Když řeklo, vzalo děvčátko vrabce do dlaní. Ó je, tam bylo teploučko. I pohladilo děvčátko vrabce třikrát po křídlech. Ó je, to hřálo!

A zázrak a zázrak! Písnička roztála! Vyběhla vrabečkovi z krčku, rozezpívala se. Byla jí plná zahrada. Tak pěkná to byla písnička, jakou ještě nikdy žádný vrabec nedokázal. Přidali se k ní všichni ptáci. A to malé děvčátko taky. Zpívali a zpívali veselou písničku o jaru.

Jarní pohádka

Výrobce

DiarMU

Délka

Autor

Masařík Karel

Označení

B0378

Jarní pohádka

Podobné pohádky

Gulliverovy taškařiny

O Vandrovném

Proč ubylo měsíčka – Mlýn

Jůra, Matěj, Jan