PopelkaKdysi dávno na jednom velkém statku hospodařila vdova, která měla dvě dcery. Vlastní se jmenovala Dora, na tu nevlastní volávali Popelko. Zatímco Dora byla jako růžička, nosila sukničky vyšívané, Popelka měla tváře umouněné od popela a oblékala se do prostých šatů. Parádivá Dora se celé dny zhlížela v zrcadle, pracovitá Popelka se pilně otáčela v kuchyni. Uklízela, vařila, pekla. Přitom celé dny slyšela: „Popelko, ty špindíro, vymeť pec!“ „Popelko, ty loudo, přines vodu ze studně!“ „Popelko, ty nemehlo, umyj podlahu!“ I když jí šla práce hezky od rukou, vděku se nedočkala. Macecha a Dora jí nikdy ani nepoděkovaly.Král té země byl už v letech, proto se rozhodl, že korunu předá svému synovi. Ale přál si, aby se princ, než se ujme vlády, oženil. Na zámku začali chystat ples. Měly se ho zúčastnit všechny krásné dívky, ze kterých by si princ vybral nevěstu. Když se o tom macecha dozvěděla, ihned si pomyslela, že by tou nevěstou měla být její Dora. Neváhala, vytáhla z truhlice peníze a rychtáři přikázala, aby zajel do města nakoupit vzácné šperky a honosné šaty. Oblékne Dorku do zlata i brokátu a žádná princezna se jí nevyrovná.+7Když se rychtář vrátit zpět na statek a vykládal z vozu všechnu tu nádheru, zahlédl Popelku, jak se na něho smutně dívá. Rychtář si povzdechl, měl ji moc rád. Ale co naplat, macecha mu šaty pro Popelku nedovolila koupit. Sňal klobouk, aby Popelce alespoň mávl na pozdrav. A tu si povšiml, že se mu na něm zachytila lísková větvička. Podal ji Popelce. „Ta je pro tebe. Zasaď ji v sádku, vyroste ti keřík s oříšky.“ Byl to nuzný dárek, ale Popelku potěšil. Ihned běžela do sadu a větvičku zasadila do země. Přitom si vzpomněla na maminku a tatínka a po tvářích jí stekly dvě velké slzy.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDalší okénka (7) uvidíte po přihlášení.PopelkaVýrobcePPFilmRok2022Délka11 okénekAutor kresebVydrová MarkétaAutor textuRožnovská LenkaOznačeníB1212KoupitDalší diafilmy výrobcePerníková chaloupkaO BudulínkoviSněhurkaOspalý střelec