y
Ospalý střelec
Byl krásný den. Slunce se válelo na obloze, kde si pohrávalo s mraky chvilkami na schovávanou, aby na zemi nebylo příliš teplo. Po cestě k osadě se blížil jezdec se svými věrnými přáteli - koněm a psem. Šerif s podivným úsměvem zrovna přitloukal ceduli a tak se jezdec vydal přímo k ní.
Kopyta koně se ještě ozývala ztichlou ulicí, když už měl jezdec dávno přečteno, že se hledá zločinec. A odměna není špatná!! Peníze by se hodily a za tu trochu námahy by to stálo…
Chce to dobrý směr a dobrou stopu… takže sesedat z koně a vydáme se prvně do Hotelu, protože tam se jeden vždycky nejvíc dozví… i když tady… tady to vypadá, že tu moc živo nebude!
V Hotelu čekalo Ospalého střelce podivné uvítání – světlo z petrolejové lampy dopadalo do ztemnělé místnosti, kde se rýsovala postava, která nezaváhala ani chviličku a podrazila Ospalému nohy. Než se rozkoukal, rozplácl se jak široký, tak dlouhý. To nebyl dobrý vstup.
Jenže!! Ospalý střelec není ledajaký strašpytel a jen tak ničeho se nezalekne… i když to tak možná na první pohled vypadalo. Vydal se jakoby nic hledat si volný stůl.
Ospalý pokuřoval cigaretu, popel klepal v klidu přímo na zem. Bandita zběsile vtrhnul do sálu a vše, co stálo mezi ním a Ospalým střelcem smetl. Stoly i židle létaly vzduchem, ale Ospalý střelec v klidu sedí a klepe popel na zem.
„Heleme se,“ poznal Ospalý střelec osobu z plakátu s vypsanou odměnou. Střelcův klid však ještě více podráždil onoho kovboje.
Lítají nejen stoly a židle!! Teď už letí i Ospalý střelec! Páni, to je podívaná v tomto klidném odpoledni. „To se asi pobavíme,“ myslí si ostatní bandité, „ten malý klidný chlap dostane asi pěknou nakládačku!“
Jenže to ještě Ospalý střelec nedal promluvit svým koltům: rychlost s jakou je vytáhl a začal střílet byla obdivuhodná, nepostřehnutelná a všichni zůstali jen zírat s otevřenými ústy. Bum, prásk, kulky lítaly vzduchem.
„Tak to bysme měli.“ Kdo mohl utéct, utekl a kdo tu zbyl, tak ten má smůlu…
„Ještě poslední úlovek. Když ho vyhodím oknem, tak už se tu nikdy neukáže a šerif i celé město bude zachráněno,“ domníval se střelec a myslel, na jakého si hraje dobrodince. Ale to se trochu mýlil.
„Šerif? Tak to není dobré!“ lekl se Ospalý střelec. Rozházet si to se samotným strážcem pořádku, i když je to taky bandita, to není dobré znamení. Teď upadl v nemilost sám!!
Takže je čas se rychle vypařit i se svými věrnými přáteli. „Teď není čas hledat cestu - valíme cesta necesta, to prostě musíme dát, jde mi přece o krk!“ ještě si v letu pomyslel Střelec.
„Paráda, tak to se mi povedlo, už jsem je setřepal. Tak kam teď…??“ a myšlenkami je u toho, jak dopadne banditu, vydělá si balík peněz a pak si je bude někde užívat. Jenže všechno není tak, jak si Ospalý střelec myslí…
Jediné co si může říct je: „Tak tohle mi nevyšlo“ a už ho vede banda zločinců spoutaného do svého srubu a pěkně se radují!! Vždyť chytili Střelce, který se pokusil zesměšnit jim šéfa! Kde jsou jeho dva věrní kamarádi? Kam utekl jeho pes a kam se šel pást jeho kůň?
No tady by mu stejně nebyli co platní… uvázaný k bedně dynamitu – to nevypadá na dobré vyhlídky a věští to krátkou budoucnost. Velmi krátkou budoucnost, asi tak krátkou, jak je krátká šňůra od doutnáku.
Nebo že by ne? Ale jak by mu jeho věrní přátelé mohli pomoct? No, oni si s tím docela hravě poradili. Vypadá, že Ospalý střelec bude mít tu budoucnost přece jen o něco delší!
Ospalý střelec je nakonec zachráněn, ale tady v tom kraji skončil. „Tady už nebudu ani minutu, ale tu bednu dynamitu si pro jistotu vezmu s sebou.“ A bandita se šerifem? Ti jen kroutí hlavami, jak se mu tohle mohlo povést, když měl už dávnou lítat v povětří!!
