y
Pták Ohnivák a liška Ryška
V královské zahradě rostla vzácná jabloň. Noc co noc na ní dozrávalo zlaté jablko. Po čase se však zlatá jablíčka začala ze stromu ztrácet. Král zavolal nejstaršího syna a přikázal mu, aby jabloň před zlodějem ohlídal.
Kralevic hlídal, hlídal, ale zlaté jablíčko neuhlídal. Druhou noc šel jabloň střežit prostřední syn. Jenomže i on na stráži usnul.
Až nejmladší syn zjistil, kdo v zahradě krade. „Otče, chytil jsem zloděje, ale uletěl mi.“ Kralevic podal králi zlaté pírko. Král hned poznal pírko ptáka Ohniváka.
Synové králi slíbili, že se vydají do světa a Ohniváka najdou. Dojeli na rozcestí. „Rozdělíme se, bratři, každý pojedeme svou cestou,“ rozhodl nejstarší syn.
A tak se stalo. Sotva nejstarší princ vyjel, zahlédl ryšavou lišku. Neváhal a vystřelil po ní. Liška mu náhle zmizela z očí. I prostřední syn viděl lišku, jak mu křižuje cestu, ale zahnal ji. Jen nejmladšímu bratrovi se lišky zželelo, zdálo se mu, že je hladová. Vytáhl z tlumoku pečeni, o kterou se s liškou rozdělil.
Náhle liška promluvila lidským hlasem: „Dobře jsi udělal, když jsi mě nezahnal. A že jsi mě pohostil, dobře se ti odvděčím, jako že se liška Ryška jmenuji.“
Princ se rozesmál, liščímu slibu pramálo věřil. Naskočil na koně a chtěl jet dál. Ale liška se mu postavila do cesty. „Chceš-li najít ptáka Ohniváka, spěchej za mnou.“
Kralevic poslechl, jel za liškou, která ho dovedla k měděnému zámku.
„Je pravé poledne, teď v zámku všichni spí, nikdo si tě nevšimne. Popadni Ohniváka, dej ho do dřevěné klece a hned se vrať.“
Liška Ryška měla pravdu. V zámku všichni spali. Princ prošel kolem stráží a dostal se až do komnaty, kde na zlatém bidélku klimbal nádherný pták. Princ ho chtěl dát do dřevěné klece, jak mu Ryška radila, ale pak si to rozmyslel. Strčil ptáčka se zlatým peřím do zlaté klece. V tu ránu se Ohnivák probudil a začal zpívat. Zámek byl hned vzhůru nohama. Stráže prince chytili a přivedli ho před krále.
Kralevic se omlouval. „Promiň, králi, že jsem ti chtěl vzít Ohniváka. Ale on byl první, kdo kradl. Vzal z naší zahrady zlatá jablka. Než otec naposledy zavře oči, chce vidět Ohniváka, zná ho z vyprávění svých dědů.“
Král se zamyslel a pak souhlasil. „Dobře, dostaneš Ohniváka, ale až mi dovedeš koně Zlatohříváka.“
Princ se zkroušeně vrátil k lišce žádal ji o pomoc. „Liško Ryško, odpusť, že jsem tě neposlechl. Moc tě prosím, pomoz mi najít Zlatohříváka. Za koně se zlatou hřívou dostanu ptáka se zlatým peřím.“
Lišce se princ zamlouval. Mávla ocasem a křikla: „Dobrá, pomohla jsem ti jednou, pomohu ti zas, neotálej a následuj mě ke stříbrnému zámku.“
Princ nemeškal, vyskočil na koně a klusal za liščí rezaticí.
I ve stříbrném zámku bylo ticho, i tady všichni spali. Liška dovedla prince ke stájím. „Tady Zlatohřívák přebývá. Stačí, když mu navlékneš obyčejnou ohlávku a v tichosti ho vyvedeš ven.“
Princ přislíbil, že tentokrát lišku na slovo poslechne. Vstoupil do stáje, popadl provazovou ohlávku, že ji navlékne koni na hlavu. Když však uviděl jeho krásnou zlatou hřívu, rozmyslel si to. „Ke kráse patří krása,“ mudroval. Obyčejnou ohlávku vyměnil za tu z ryzího zlata. Ale sotva se jí Zlatohříváka dotkl, kůň zařehtal a všechny vzbudil.
Nešťastného prince přivedli před krále. Ten si ho vyslechl. „Dám ti Zlatohříváka, ale nejprve mi přiveď Zlatovlásku, chci si ji vzít za manželku.“
Nešťastný princ si vzdych. „Ach, proč jsem lišku Ryšku neposlechl? Kde mám dívku se zlatými vlasy hledat?“ Liška byla ukryta v nedalekém keři, zželelo se jí neposlušného prince a rozhodla se, že mu i napotřetí pomůže.
„Vím, kde ji hledat. Žije ve zlatém zámku, dovedu tě k ní, ale vysloužit si ji budeš muset sám.“ Jak liška slíbila, tak udělala. Doprovodila prince ke zlatému zámku.
Zlatovláska byla dcerou mořské královny. Princ se uctivě uklonil a požádal královnu, aby mu dovolila vysloužit si Zlatovlásku. „Dobrá, Zlatovlásku si smíš odvést, pokud dokážeš vodu z jezírka v královské zahradě přenést do moře.“
Kralevic se nejprve zaradoval, jakýže dostal lehký úkol. Jenomže brzy zjistil, že ho nedokáže splnit. Místo džberu dostal jen sítko, kterým voda hned vytekla.
Zlatovláska potají pozorovala prince. Líbil se jí a rozhodla se, že mu pomůže. Přistoupila k němu, sítko hodila do jezera a mávla rukou. V tu ránu se voda v jezeře začala vařit, proměnila se v bílý obláček, který pak plul nad moře a tam se vypršel.
Princ jako ve snách pozoroval její kouzlo. K životu ho navrátila liška. „Úkol jsi splnil, popadni Zlatovlásku a ať už jsme odsud pryč.“
Tentokrát princ lišku poslechl. Vysadil Zlatovlásku na koně a uháněl s ní zpátky ke stříbrnému zámku. Chytrá liška za nimi ocasem zametala stopy, aby je královna nenašla.
Liška Ryška byla všemi mastmi mazaná. Viděla, jak se princ a Zlatovláska do sebe zamilovali. A tak jim k lásce dopomohla. Udělala kotrmelec, proměnila se v dívku se zlatými vlasy. Tu pak princ vyměnil za Zlatohříváka.
I v měděném zámku udělal kralevic dobrý obchod, směnil Zlatohříváka za Ohniváka. Avšak králi nedal pravého koně, ale lišku Ryšku, která se k němu vrátila a za koně se zlatou hřívou se proměnila.
Šťastně se pak princ vrátil na rodný zámek. Otci věnoval ptáka Ohniváka, Zlatovlásce Zlatohříváka a princeznu se zlatými vlasy si vzal za ženu.
A kam se poděla rezavá liška? Inu, běžela do další pohádky…
