y
Tři přadleny
Byla jedna vdova a ta měla dceru, které říkali Liduška. A že byly chudé, živily se předením lnu. Liduška byla hezké a slušné děvče, ale nerada předla. Kdykoli měla příst, dala se vždycky do pláče. Jednou to matku již omrzelo, rozhněvala se na dceru a dala jí pohlavek. Tu se dala Liduška do náramného pláče.
Ve stejném okamžiku jela okolo chaloupky královna. Uslyšela pláč a šla se podívat. Když uviděla Lidušku tak žalostně plakat, ptala se, co se jí stalo. Matka se před královnou styděla, že její dcera tak nerada přede, a proto řekla: „Milostivá královno! Moje dcera by celý den i noc jen předla a dnes už jsem jí proto dala pohlavek.\"
Královně se dívka zalíbila a vzala ji hned do zámku. Tam ukázala Lidunce krásný kolovrat a tři pokoje plné Inu a řekla: „Buď pilná, má děvenko. Pokud mi všechen ten len spředeš, dostaneš mého syna za manžela a budeš královnou.\"
Poté co královna odešla, sedla si Liduška k oknu a dala se do žalostného pláče. Kdyby i sto let předla, nemohla všechen ten len spříst, co ho tu bylo. Seděla tak celou noc až do druhého dne v poledne, kdy přišla královna. Ta se podivila, že Lidunka nic neupředla. Ona se však vymluvila, že je jí smutno po mamince. Když královna odešla, Liduška si zase sedla k oknu a jen vzdychala až do rána.
Královna se znovu přišla podívat na přadlenku, ale ta se zase vymluvila, že jí bolí hlava. Když se opakovalo i třetí den, že Liduška nic neupředla, řekla královna rozhněvaně: „Jestli i zítra nebude nic upředeno, mého syna nedostaneš a dám tě zavřít do tmavé věže, abys příště nepodváděla.\"
Lidušce bylo úzko. Začala příst, ale jak měla pracovat, když tak nerada předla. Nechala opět práce a usedavě plakala. Tu někdo zaklepal na okno a Liduška tam uviděla tři ošklivé babice. Jedné visel dolní pysk až přes bradu, druhá měla palec u pravé ruky široký jako dlaň a třetí měla placatou nohu, jako cepem rozmlácenou. Lidunka se jich náramně lekla, ale babičky se usmívaly a ptaly se, proč tak přežalostně pláče.
Liduška si dodala odvahy a vyprávěla babičkám, co se jí přihodilo a také, že jí královna slíbila syna za manžela, až ten len všechen spřede. Babičky slíbily pomoc, pozve-li je Liduška na svatbu a posadí vedle sebe. „Všechno udělám, jen se honem dejte do práce\", slíbilo děvče. Tak babičky vlezly oknem do pokoje a daly se rychle do předení. Ta se širokým palcem tahala nit, ta s dlouhým pyskem nit lízala a hladila a ta s placatou nohou šlapala a točila kolem.
Liduška mezitím spala, a když ráno vstala, uviděla hromadu krásné hebounké příze. Babičky slíbily, že večer zase přijdou a odešly. V poledne se královna podivila, že Liduška napředla tolik krásné příze a pochválila ji. Večer babičky zase přišly, předly a to se denně opakovalo, až byly všechny pokoje prázdné. Potom babičky připomněly Lidušce její slib a odešly. Královna zatím chystala svatbu a mladý král měl potěšení ze své krásné a pilné nevěsty a zeptal se jí:
„Žádej, co chceš, všechno ti splním.\" Tu Liduška prosila, aby si směla pozvat na svatbu tři chudé tetičky, které jí udělaly mnoho dobrého. Král svolil, a tak babičky seděly při svatbě vedle nevěsty. Hosté se smáli těm podivným tetičkám, král i královna se červenali, ale Liduška je sama obsluhovala,
protože jí tolik pomohly. Po hostině se mladý král ptal, od čeho má první tetička tak dlouhý pysk, druhá široký palec a třetí placatou nohu. Když uslyšel, že od předení, ulekl se a nařídil své krásné manželce, aby se do smrti již žádného přádla ani nedotkla.
