ZlatovláskaV dalekém království kraloval starý král. Byl to mrzout k pohledání. Jednou mu jakási babička přinesla na zámek košík s bílým hadem. „Je to vzácný had, můj králi,“ řekla, „kdo ho sní, ihned zvířecí řeči porozumí.“ Král si pomyslil, že si z něho babka utahuje. Ale pak si řekl, že by rád věděl, co si zvířata povídají. Nechal zavolat kuchaře Jiříka a přikázal mu: „Kuchaři, tohoto hada mi upečeš k večeři, ale to ti povídám, ať ani kousíček neochutnáš, sic budeš o hlavu kratší.“Jiřík je dobrý kuchař, a tak pečeni ochutnal. „Nejedl jsi?“ vyzvídal král, když mu jídlo přinesl. Jiřík zamítavě zakroutil hlavou. Král mu nevěřil. „Nalij víno! Běda ti, když číši přeleješ nebo nedoleješ!“ Kuchař vzal džbán a začal nalévat. Najednou do komnaty vletěli dva vrabci a tahali se o zlatý vlas. „Je můj, já ho viděl, když Zlatovlásce při česání z hlavy vypadl.“ „I ne, můj je. Já ho první popadl.“ Kuchař Jiřík se ohlédl za hlasy a číši přelil. „Ha, prozradil ses,“ rozzlobil se král, „ale když mi Zlatovlásku přivedeš, daruji ti život.“+7A tak Jiřík vyrazil na cestu. Dojel k louce, na které hořel keř. Uviděl mravence, jak pobíhají tam a zpět. „Jiříku, zachraň nás, nebo uhoříme!“ Jiřík keř uhasil, mravence zachránil. „Děkujeme ti, taky ti pomůžeme, stačí si na nás vzpomenout.“ Kuchař Jiřík vyskočil na koně a jel dál. V nedalekém lese zaslechl krkavčí bědování: „Jiříku, pomoz nám, sic umřeme hlady. Rodiče nás opustili, prý si máme sami potravu shánět, ale jsme ještě ptáčata, létat neumíme.“ Jiřík s pomocí neotálel. Jídlo, co měl v mošně, malým krkavcům dal. I ti mu slíbili svou pomoc.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDalší okénka (7) uvidíte po přihlášení.ZlatovláskaVýrobcePPFilmRok2022Délka11 okénekAutor kresebVydrová MarkétaAutor textuRožnovská LenkaOznačeníB1209KoupitDalší diafilmy výrobceO kohoutkovi a slepičceKoblížek na vandruSněhurkaČervená Karkulka