Červená karkulkaV jedné chalupě měli holčičku. Byla samý smích a radování. Bylo na ní znát, že ji žití na tomto světě těší. Kdo s ní jen chvilku pobyl, tomu bylo hned veseleji. Usmíval se, smutky a trudy byly tytam. I ptáte se, jak se ta veselá holčička jmenovala? Inu, říkali jí Červená karkulka. To podle červeného čepečku, který stále nosila na hlavě. Čepeček jí darovala babička, kterou Karkulka měla moc a moc ráda.Jednou jí maminka řekla: „Karkulko, jsi už velká holčička, a tak si myslím, že bys mohla navštívit babičku. Trochu churaví, jistě bude ráda, když ji rozveselíš.“ Karkulka zajásala. Ano, půjde za babičkou a přinese jí nějaký dárek. Přichystala košík a maminka do něho vložila čerstvě upečenou bábovku a skleničku malinové šťávy. Tatínek dal Karkulce na cestu radu. „Až půjdeš lesem, jdi jen po cestičce, ta tě k chaloupce naší babičky natošup dovede.“ Maminka dodala: „Hlavně se nikde nezastavuj a s nikým se nedávej do řeči.“+7Karkulka rodičům přislíbila, že se bude držet jejich moudrých rad. Popadla košík a zvesela se vydala na cestu. Holčička se těšila z každého motýlka, který sedl na květ. Radostně naslouchala ptačímu trylkování. A tak není divu, že na maminčino vybídnutí, aby se s nikým nedávala do řeči, brzičko zapomněla. Nevzpomněla si, ani když jí do cesty skočil starý vlk. „Kampak jdeš, holčičko?“ zachroptěl vlk. „Jdu navštívit babičku, je nemocná. Nesu jí bábovku a malinovou šťávu.“ „A kdepak bydlí babička? Je to daleko?“ „I kdepak, není. Stačí jít po cestičce, ta mě dovede až k její chaloupce,“ odpověděla Karkulka.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDalší okénka (7) uvidíte po přihlášení.Červená KarkulkaVýrobcePPFilmRok2022Délka11 okénekAutor kresebHelfert SofieAutor textuRožnovská LenkaOznačeníB1223KoupitDalší diafilmy výrobceČert a KáčaO zlaté ryběO bohatém a chudémKocour v botách