
y
Zoubek Jajbolí
Malá Zuzka ráno vstala, na nebe se podívala.
Na obloze slunce krásně svítí, to už budou venku všechny děti.
Narychlo se obléká, na dvůr k dětem pospíchá.
Neumyla ruce, zuby ani tvář, vypadá jak popelář.
Koupelna se na ni hněvá, vždyť nepřijde do večera.
Mamka křičí, otec vzdychá, máme my to nezbedníka.
Snídat nechce děvčátko, má raději lízátko.
Když se to tak opakuje, zoubky to už unavuje.
Onemocněl dolní řezák, bonbóny ho začly leptat.
Špičák ulomil se skokem, Zuzku píchne ostrým bokem.
Stolička se bojí právem, že ji dírka zdolá rázem.
Zoubku, zoubku, au, to bolí, kdy se mi to zahojí?
Jen lékař pomůže více, rozjasní děvčátku líce.
Na řadě je vrtačka i kleště a další nástroje ještě.
Bacily už utíkají a zoubky se uzdravují.
Zuzko, dělej něco pro ně, čisti zoubky každodenně.
Na bacily třeba síly, vitamíny, mléko, sýry!
Nakonec to všechno dobře dopadlo, radují se ručníček i zrcadlo.
Pasta i kartáček mají radost převelkou, radují se s Zuzkou svojí přítelkou.
Dnes to všichni dobře víme, že své zdraví si čistěním zubů upevníme.
Konec.