„To nic není,“ řekl pejsek, „to je lehké, to já vím, jak se takový dort dělá!“
„To se do takového dortu dá všechno, co je k jídlu nejlepší, všechno, co nejraději jíš, a pak je ten dort taky nejlepší.“
„Uděláme si takový nejlepší dort!“ Pak si vzali zástěru a pustili se do vaření.
Vzali mouku, mlíčko a vajíčko a míchali to všechno dohromady.
„Dort musí být sladký,“ řekla kočička a nasypala do toho cukr.
„A trochu slaný taky,“ řekl pejsek a dal tam sůl.
„A teď tam dáme máslo a zavařeninu,“ řekla kočička. „Zavařeninu, tu ne, tu já nerad,“ povídal pejsek.
Dáme tam místo zavařeniny syreček, ten já tuze rád.“ Tak tam dali několik syrečků.
„Mě se zdá, že je to málo mastné,“ řekla kočička, „musíme tam dát několik špekových kůží.“
„A oříšky, abychom nezapomněli,“ řekl pejsek a nasypal tam kornout oříšků.
„Měla by tam přijít také okurka,“ řekla kočička a dala tam okurku. „A několik vuřtů hodně pepřovatých,“ řekl pejsek a dal tam několik vuřtů.
„A trochu cibule a čokolády,“ a přidali do toho cibuli a čokoládu.
„A omáčku!“ napadlo pejskovi a dali tam omáčku.
Tak do toho svého dortu dávali a míchali všechno možné.
Dali tam česnek a pepř, namíchali tam sádlo i bonbóny, škvarky a skořici, krupičnou kaši a tvaroh, kakao a zelí, jednu hlavu z husy a rozinky, inu všechno možné do toho dortu dali.
„Panečku, to bude veliký dort, to se nějak najíme!“ Chválili si to. „A teď to dáme péci.“
Dali dort péci a těšili se na to, až bude upečený.
Když se jim zdál dort dost upečený, dali dort před dveře, aby vychladl.
Ale zatím šel kolem toho dortu jeden zlý pes, a jak ten dort vychládal, zavonělo mu to do nosu všelijak.
Čichal, čichal, čichal, až se toho dortu dočichal. A pak se ten zlý pes pustil do dortu. Hltal a hltal, až ho celý pohltal.
Pak na to vypil ještě celou konev vody a odvalil se pryč.
Když si pejsek s kočičkou vzpomněli na ten dort, vzali se za tlapičky a šli se podívat, zda už ten dort dost vychladl.
Došli, dívali se – a co to? Dort je pryč!
„Jémine,“ řekli pejsek s kočičkou, „dort je pryč, někdo nám ho vzal!“
Dívají se a dívají, a vida! Támhle pod keřem leží veliký pes a tuze heká. Moc se tím dortem přejedl a teď je mu špatně.
„Heč, to máš z toho“ řekl pejsek, „měls toho nechat, když dort nebyl tvůj!“
„Víš, pejsku, já si z toho nic nedělám,“ řekla kočička, „třeba by nám po tom našem dortu také bylo špatně.“
Tak šel pejsek s kočičkou k dětem k obědu. Tuze jim u nich chutnalo, poděkovali dětem za oběd a šli spokojeně domů.
Pak šli po tom dobrém obědě spát a libovali si, jak se jim ten svátek a narozeniny přece jenom vydařily.
Konec.
y
