y
Pohádka o malém Mukovi
Malý Muk byl trpaslík s velikou hlavou. V šestnácti letech ztratil otce a příbuzní ho vyhnali z domu. Vyprosil si šaty po otci; ustřihl si kus spodků a pláštíku, na hlavu si nasadil otcův turban, za široký pás zastrčil jeho velikou dýku, do ruky vzal hůl a vykročil.
Šel dva dny. Nohy ho bolely, měl hlad a spát musel na tvrdé zemi. Třetího dne uviděl velké město. Na cimbuřích se jasně třpytil půlměsíc a na střechách vlály prapory. Malý Muk si setřel prach se střevíců a vstoupil do bran města.
Kráčel ulicemi, ale nikdo ho nepozval: „Malý Muku, pojď sem, jez a pij a dej odpočinout svým nožičkám!“ A tu z okna jednoho krásného domu volala nějaká stará paní: „Jen dále, jen dál, dám kašičku vám!“ Dveře se otevřely a do domu se hrnulo mnoho psů a koček.
Muk šel za nimi. Stará paní mu řekla: „Celé město ví, že vařím jen pro své drahé kočky a někdy k nim pozvu společnost ze sousedství.“ Malý Muk ji prosil, aby se mohl dnes najíst s kočkami; vyprávěl jí, jak se mu po otcově smrti vede. Paní mu dala najíst i napít a vzala ho do služby.
Každý den musel kočky pročesat, drahými mastmi namazat, předkládat jim misky s kaší a večer je uložit na hedvábné polštáře a přikrýt aksamitovými pokrývkami. Se psy nedělala paní žádné okolky. Muk však byl na ně hodný; jeden malý psíček ho měl velmi rád.
Malému Mukovi se vedlo dost dobře; měl co jíst a práce málo. Ale pak začaly kočky zlobit. Když paní odešla, běhaly jako posedlé, všechno přeházely i všelicos rozbily. Sotva uslyšely paní přicházet, zalezly na své polštářky a tvářily se jakoby se nic nestalo.
Ať říkal Muk co chtěl, paní věřila kočkám a jemu hubovala. Malý Muk zesmutněl a rozhodl se odejít. Avšak už poznal, co je to být na cestách bez groše. Paní mu peníze za službu pořád jen slibovala. Řekl si tedy, že se k nim nějak dostane. Jistě jsou v tom pokoji, který je pořád zamčený.
Když jednou paní odešla, táhl malý psíček Muka do její ložnice. Vedla odtud dvířka do zamčené komnaty. Peníze v ní nebyly, jen staré šaty a křišťálové nádoby. Muk nerad jednu rozbil. Musím hned pryč, řekl si polekaně. Rozhlédl se ještě -
- a uviděl velké trepky. Zul svoje rozedrané a vjel do těch velkých. Vzal si také hůl s vyřezávanou hlavou. Pak se ve své komůrce oblékl a utíkal, co mu nohy stačily. Za městem poznal, že trepky ubíhají samy. Křikl: „Oha, oh, stůj!“ Trepky se hned zastavily.
Malý Muk měl radost, že si službou u koček přece něco vysloužil. Únavou usnul. Ve snu mu malý psíček řekl: „Když se na podpatku třikrát otočíš, můžeš letět, kam jen budeš chtít. A hůlka umí najít poklady. Kde je zlato, zaťuká třikrát, kde stříbro, dvakrát.“
Probudil se a přál si být v nejbližším městě. Třikrát se otočil na podpatku a už se vznášel v oblacích a za chvíli se octl na velkém tržišti. Co teď? Měl kouzelnou hůlku, ale kde hledat zlato a stříbro? Napadlo mu, že by si mohl vydělávat jako rychloběžec.
Šel ke královskému paláci, ale strážce se mu vysmál. „Nechte mne závodit s nejrychlejším běžcem a uvidíte!“ Strážce mu tedy pobaveně řekl: „Dobrá, večer budeš závodit!“
Král, princové a princezny se těšili na večerní zábavu. Kdo měl nohy, pospíchal na louku za zámkem. Panstvo přivítalo malého Muka se smíchem: malé tělíčko s obrovskou hlavou, široké spodky a malé nožky ve velkých trepkách. K Mukovi se postavil nejlepší běžec; když princezna mávla závojem, vyrazili.
Zprvu byl běžec vpředu, ale malý Muk ho doháněl, předběhl ho a dávno stál v cíli, když jeho soupeř doběhl. Král jmenoval Muka svým tělesným rychloběžcem. „Ročně dostaneš sto dukátů a jídat budeš u tabule mých prvních služebníků!“
Malý Muk byl spokojený. Tajná králova poselství vyřizoval co nejrychleji. Ostatní služebníci však mu záviděli královu přízeň. Muk si je chtěl naklonit. Dověděl se, že králův otec ukryl před nepřáteli poklad. Vzal svou hůlku a šel do zámecké zahrady. Na jednom místě třikrát zaklepala o zem.
Malý Muk tam v noci hrabal a kopal, až narazil na příklop velkého železného hrnce. Byl plný dukátů. Nabral si jich do kaftanu a do spodků kolik jen mohl unést. Hrnec zas přikryl a zahrabal. Druhý den rozdával dukáty plnýma rukama.
Nepoctivý pokladník žaloval králi, že Muk krade v pokladně. Král dal Muka sledovat. Zastihli ho nad hrncem dukátů a svázaného vedli ke králi. Neuvěřil Mukovi, že dukáty nezahrabával, ale vybíral. Odvedli Muka do věže. Čekala ho smrt.
Protože byl svázaný, nemohly mu trepky pomoci. Pověděl tedy králi o své hůlce. Král dal zahrabat trochu zlata; Muk je hned hůlkou našel. Král poznal, že ho pokladník oklamal; poslal mu hedvábnou šňůru, aby se sám uškrtil. Muk musel králi povědět i o svých trepkách. Král je obul a běhal, až padl.
Řekl Mukovi rozhněvaně: „Neopustíš-li mou zem během dvanácti hodin, dám tě oběsit!“ Hůlku a trepky dal odnést do své pokladny. Oklamaný Muk za hranicí země zůstal v hustém lese. Kolem potoka tam rostly velké fíkovníky. Utrhl si několik fíků a snědl je.
Pochutnal si a chtěl se ještě napít. V potoce však uviděl svou hlavu s obrovskýma ušima a s velkým tlustým nosem. „Zasluhuji si ty oslí uši, protože jsem si sám svoje štěstí pošlapal!“ říkal si Muk a smutně se potuloval pod stromy. Z některého si zase utrhl fíky.
Snědl je – a jeho uši měly svou dřívější podobu. Natrhal tedy do košíku fíky z obou stromů a vrátil se do královy země. Přestrojený do jiných šatů usadil se mezi prodavači u brány paláce. Králův kuchař krásné fíky koupil. Muk vzal peníze a hned zmizel.
U tabule rozdával fíky sám král. Každý princ a princezna dostali dva, dvorní dámy a vezírové jeden. Ostatní fíky si král nechal a s chutí je pojídal. Všem narostly uši a nosy, králi největší. Hned poslali pro všechny lékaře ve městě. Ale jejich prášky a pilulky nepomáhaly.
A tu se objevil učenec v tmavých šatech s dlouhým vousem. Nevěřili, že by mohl pomoci. Dal tedy fík jednomu princi a jeho velké uši a nos hned zmizely. Král zavedl učence do pokladny: „Pomoz mi, a co si vybereš, bude tvé!“
Malý Muk uviděl své trepky a hned do nich vklouzl. Uchopil i svou hůlku. Strhl si falešný vous a řekl králi: „Za to, že věrné služby odměňuješ nevděkem, nechám ti velké uši, aby ti připomínaly malého Muka!“ Otočil se na podpatku a byl pryč. Zkušenostmi se z něho stal moudrý muž.
