y
O neposlušných kozlátkách
Poslechnětě si pohádku O neposlušných kozlátkách...
Nedaleko lesa žila v chaloupce koza se čtyřmi kozlátky. Když odcházela na pastvu, napomínala je, aby nikomu neotvírala, že by mohl přijít vlk.
Jednou se koza pásla daleko od chaloupky v lese na pasece. Houštinami šmejdil vlk a najednou tu kozu spatřil. Nu což, říká si, koza není doma, co kdybych se podíval, jak se daří kozlátkům.
U chaloupky se zastavil a začal volat: „Kozlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Nesu vám čerstvé mlíčko!“ - A ladil hlas co nejlíbezněji.
Ale kozlátkům se zdál jeho hlas příliš hrubý, proto vlkovi odpověděla: „To není hlas naší maminky. Naše maminka má hlásek jako tenký vlásek!“ A neotevřela …
Nazlobený vlk chvíli přemýšlel, co má udělat, aby kozlátka přelstil. Nakonec se rozběhl k lékaři a požádal ho o pomoc, že chce mít slabší hlas.
Lékař povídá vlkovi, že mu musí uříznout kus jazyka, chce-li mít tenčí hlásek. A vlk s tím souhlasil. Vyplázl jazyk a lékař mu ho kus uřízl. No počkejte, kozlátka, myslel si, teď vás dostanu … A běžel k chaloupce.
Před chaloupkou začal docela tenkým hláskem: „Kozlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Nesu vám čerstvé mlíčko!“ A samou nedočkavostí se plížil k vrátkům. Co kdyby mu kozlátka uvěřila a otevřela?
Kozlátka dala hlavy dohromady a radila se. „Což o to, hlásek naší maminky by to teď byl,“ řekl kozlíček. „Ať nám ukáže drápy,“ radila kozička. A tak vlka vyzvali, aby položil na vrátka pracku.
Vlk nevěděl, co to má znamenat, položil pracku na vrátka a čekal, co bude.
Opatrná kozlátka přiblížila oči až k vrátkům a naráz všecka zvolala: „To není packa naší maminky. Naše maminka nemá na nohách drápy!“ A zase vlkovi neotevřela...
Vlk se rozhněval ještě víc, ale vzdát se nechtěl. Napadlo ho, že by si mohl nechat drápy upilovat, a uháněl podél potoka do vsi ke kovářovi.
Kovář bušil perlíkem do kovadliny a nemálo se podivil, když uviděl vběhnout do kovárny vlka. „Copak mi neseš vlčku? To je divná návštěva. Snad si nechceš dát okovat tlapy?“
Vlk si kováře prohlíží a povídá: „Okovat ne, ale ale drápy mi upiluj.“A položil pracku na kovadlinu, a díval se, jak mu kovář rašpluje drápy. Že to bolelo, to je samozřejmé, ale vlk to vydržel.
Potom doběhl k chaloupce, položil pracku na vrátka a začal kozlátka lákat tím milým tenkým hláskem: „Kozlátka, děťádka, otevřete mi vrátka. Nesu vám čerstvé mlíčko!“
I tentokrát dala kozlátka hlavy k sobě a dlouho se radila. Dvě byla pro, dvě proti. Kozlíček nakonec vlkovi řekl: „Hlásek naší maminky by to mohl být, drápy na noze nevidím, ale naše maminka má přece bílé chloupky. A ty máš šedivé.“ A neotevřeli vlkovi ani tentokrát.
Rozhněvaný vlk přemýšlel, co má podniknout, až ho napadlo, že by měl jít do mlýna a požádat mlynáře, aby mu posypal nohy moukou. A hned tam běžel.
Mlynář přecházel po mlýnici a nemálo se podivil, když vrazil do dveří vlk. A taky se ho ptá: „Copak mi neseš, starý? A proč máš tolik naspěch? Snad jsi nepřišel mlít?“
Vlk si po očku mlynáře prohlíží a praví: „Mlít jsem nepřišel, ale potřeboval bych, abys mi důkladně pomoučnil tou nejbělejší moukou, co máš, tuhle pracku.“
Když nemáš jiné přání,“ usmál se mlynář podivnému nápadu a začal vlkovi sypat na pracku hladkou mouku. Za chvíli nebylo znát, jakou barvu chlupy měly. Vyparáděný vlk poděkoval a hnal se k chaloupce.
Cestou se mu sbíhaly sliny, takovou měl chuť na kozlátka! Položil pracku na vrátka a hned začal s tou milou písničkou: „Kozlátka, děťátka, otevřete mi vrátka. Nesu vám čerstvé mlíčko.“
Zdálo se, že je všecko v nejlepším pořádku. Tenký hlásek, žádné drápy a chlupy bílé jako padlý sníh! Kozlátka se začla dohadovat. Jedno bylo pro, druhé proti. Tak se strkala, strkala, až vyrazila vrátka a do chaloupky vběhl vlk.
Bez meškání se vrhl na nejbližší kozlátko a hned je roztrhal. Potom se chopil druhého a třetího. Jenom kozlíčkovi, který byl ze všech nejchytřejší a dbal maminčiny rady, se podařilo uprchnout na paseku.
Když matce všecko vypověděl, vrátili se spolu domů do té spouště. Zarmoucená maminka se rozhlíží kolem a povídá kozlíčkovi: „Tak to dopadne, když jsou děti neposlušné a nesvorné.“
