y
Kůzlátka a vlk
Na paloučku před vraty sedí koza s kůzlaty – mámo, mé, mámo, mé, dej nám trávy zelené!
Přinesu vám, přinesu! Do polí a do lesů jde maminka trávu sbírat – Nikomu však neotvírat!
Dobré jitro, kmotřičko! kam tak záhy raníčko? Hybaj z cesty, starý vlku, potrkám tě, takhle trku!
Ale vlk už nečeká, honem kmotře sbohem dá, na palouček běží zpátky – dovnitř chtěl by za kůzlátky.
Otvírejte děťátka, roztomilá kůzlátka! Maminka vám trávu nese. Ta je dobrá, dívejte se!
Mé, mé, mé! Nejsi máma, né! Maminka má tenčí hlásek, neotevřeme!
Ke kováři běží znova – jemný hlas mi ukovej! Kováříček kuje, ková – bolelo to, ach, ouvej!
A teď zpátky za kůzlátky na palouček u lesa – otvírejte, holoubkové, travičku jsem přinesla!
Mé, mé, mé! nejsi máma, né! Maminka má bílý chloupek, neotevřeme!
Krokem skokem ve mlýnici kožíšek si vyválí. Sněhobílou dostal kštici, přece jen je ošálí!
Otvírejte, máma tu je, travičku má zelenou! Bílou tlapu ukazuje – a kůzlátka otevřou…
Ach, och, mé! Vlku, vlku, né! A zlý vlk je všecky sebral rovnou do pytle!
Večer máma vrátila se, vrátka dokořán – co se to jen stalo zase? Kdepak děti mám?
Vlk mi je vzal, ubožátka, kdo je zachrání? Zaplakala smutně matka, pláčou všichni s ní.
Kuku, kuku, – volá z buku na ně žežulka – ukážu vám cestu k vlku, pojďme na vlka!
Honem za ním, přes palouček, kozo rohatá! Běží liška, běží brouček, všecka zvířata.
Pojď, babičko, taky s námi, vezmi papuče! Prolezeme houštinami, vlka utlučem!
To si dneska pochutnám, viď, kůzlátko, viď! Však si na vás musím ještě zuby nabrousit!
A zatím co zuby brousí už jsou k němu blíž – koza, babka s veveřicí, počkej, uvidíš!
Tu máš, vlku, za kůzlátka! ten vám dostal jich, do kožíšku vsolili mu nespočítaných!
Mé, mé, mé! Mámo, mámo, jé! A kůzlátka vyskočila, podívejte se!
Hopsa hej, hopsa hou, koza rohatá otáčí se s babičkou, s nimi kůzlata!
Koza bílá s kůzlaty, hopsa, hejsa, hou! Poskakují před vraty s hodnou babičkou!
