Kohoutek a barvičky

Jeden malíř nakreslil kohoutka. Kohoutek byl pěkný, ale něco mu přece chybělo. Malíř zapomněl kohoutka obarvit.

Kohoutek šel na procházku. Pěkně si vykračoval po cestě a potkal psíčka. Psíček se s podivením zadíval na kohoutka a povídá: „Co ty si tu chodíš jen tak, neobarvený?“

Kohoutek psíčkovi nevěřil. Rozběhl se k rybníčku, sklonil se nad vodou a uviděl se jako v zrcadle. Opravdu! Ani jedno peříčko nemá barvu.

Smutně se vracel od rybníčka a řekl psíčkovi: „Máš pravdu, psíčku, moje peříčka jsou všechna bílá. Co mám dělat?“ ptal se kohoutek. Psíčkovi bylo kohoutka líto. „Nermuť se, kohoutku,“ řekl, „víš co, dojdi si k barvičkám. Třeba ti pomohou.“

Šel tedy kohoutek k barvičkám a prosil je: „Barvičky, barvičky, pomozte mi! Chtěl bych mít peříčka pěkně barevná. Takhle s bílým peřím nevypadám ani jako kohoutek.“