Chytří z Kocourkova

Slyšeli jste už o tom, jací chytří lidé bývali v Kocourkově? Ve všem si dovedli poradit, na všechno vyzráli.

Spadl jim stařičký kostelík a kocourkovští začali stavět nový. Lámali kámen, káceli v lese na kopci dříví. Těžko se jim nosili klády s kopce dolů! Když už skoro všechny odnosili, stalo se, že jeden nosič zakopl o kámen, kláda spadla ostatním s ramen a skutálela se sama dolů.

Byl u toho pan primátor, ťukl se do čela a povídá: „Vidíte, takhle jsme mohli všechny klády pěkně bez práce dostat dolů.“ Kocourkovské moc mrzelo, že je to dřív nenapadlo. Aby chybu napravili, odnosili všechny klády zdola zase nahoru a váleli je pohodlně dolů.

Dokud kostel stavěli, bylo v něm pořád dost světla. Ale sotva pokrývači pokryli střechu, udělala se v kostele tma. Marně si kocourkovští lámali hlavu, čím to je. Nezbylo nic jiného, než kus střechy zase odkrýt, aby sluníčko mohlo do kostela. Jenže teď do kostela zase pršelo.

Kocourkovští střechu znovu pokryli a chodili do kostela se svíčkami a lucernami. Zkoušeli to také jinak. Nachytali venku světlo do pytlů a pokoušeli se nanosit světlo v pytlích do kostela. Jendou přišel do Kocourkova jakýsi cizinec, zastavil se před kostelem a povídá: „To je divný kostel – bez oken!“ Teď teprve kocourkovským rozbřesklo, vybourali okna a v kostele bylo světla dost.

Nastal čas senoseče. Úzkou uličkou u kostela jel vůz se senem a nemohl projet. Kocourkovští přemýšleli, co dělat. Bylo jasné, že kostel měl stát o kus dále od domů.

Pana primátora napadlo, že by mohli kostel kousek odtlačit. Svolali celou obec, tlačili, ale kostel se nehýbal. Byl moc těžký. Donesli provazy, obtočili kostel, táhli – ale ulička byla pořád stejně úzká.

Šel kolem krajánek a ten jim pravil: „Nasypte ke kostelu trochu hrachu a půjde to.“ A hned že je přesvědčí. Položil ke zdi nový plášť pana primátora. Kocourkovští táhli, co sil měli, krajánek přeložil plášť na polovinu a přisunul ho ke zdi. „Vidíte, jde to!“ volal na ně. A když se znovu chopili provazů, sebral plášť a zmizel.

Kocourkovští byli přesvědčeni, že přetáhli kostel přes plášť a že vozy uličkou už projedou. Ale chyba lávky! Když o žních sváželi obilí, vozy v uličce opět uvázly. Nevím, jestli zkoušeli kostel znovu popotáhnout. Neměli ostatně času nazbyt.

Vždyť musili i věznici opravovat. Přišel jim ji prohlédnout správce z knížecího města. Pan primátor měl práci, zavolal drába, aby tady pána zavedl do šatlavy. Dráb ho tam zavedl, zamčel ho tam a šel si po svém. Teprve večer primátor s velkými omluvami správce vysvobodil. No řekněte, nebývali v Kocourkově chytří lidé?

Chytří z Kocourkova

Výrobce

DiarMU

Rok

1957

Délka

Autor

Kalábová Taťána

Napsal

Holešovský František

Označení

B0404

Chytří z Kocourkova

Podobné pohádky

Sněhurka

Zaječí beranice

O veliké řepě

Boháč a chudák