y
Alenka a Ivánek
Žili jednou rodiče a ti měli dvě děti: Alenku a Ivánka. Ale rodiče brzy umřeli, Alenka s Ivánkem zůstali sami a tak se vydali do světa, tam že se snáze uživí.
Šli širým polem beze stínu a Ivánek dostal žízeň. Uviděl důlek po kravském kopytu, plný vody, a chtěl se napít. „Nepij, Ivánku, stalo by se z tebe telátko,“ řekla mu Alenka a Ivánek poslechl. O kus dál našel vodu v důlku po koňském kopýtku a opět sestru poslechl, ale nakonec se napil vody, kterou našel v důlku po kozím kopýtku a hned se z něj stalo kůzlátko.
Když to Alenka uviděla, dala se do pláče. Jel okolo junák na koni a Alenka mu všechno pověděla. Junákovi se Alenka zalíbila. Nabídl jí, že si ji vezme zaženu a že kůzlátko bude žít u nich. Alenka svolila.
Jednou po svatbě vyjel si junák na lov. Zlá čarodějnice, která neměla Alenku ráda, poslala na ni nemoc, potom k ní přišla a řekla jí: „Chceš-li být zdravá, jdi při západu slunce k řece a vykoupej se.“ Alenka šla k řece, ale tam na ni čekala čarodějnice a hodila ji do vody.
Potom na sebe vzala Alenčinu podobu a šla do junákova domu. Nikdo ji nepoznal, jenom kůzlátko. Běhalo po dvoře a žalostně mečelo. Čarodějnice se bála, aby ji kůzlátko neprozradilo a naléhala na junáka: „Zabij kůzlátko, zprotivilo se mně!“
Junák měl Alenku rád a chtěl jí vyhovět. Poručil sluhům, aby dali vařit vodu, že kůzlátko zabijí. Kůzlátko poprosilo mládence: „Pusť mne k řece napít se vody!“ Mládenec svolil, kůzlátko přiběhlo k řece a volá: „Sestřičko, vypluj z vody, chtějí mě zabít!“ A Alenka odpovídá: „Nemohu, bratříčku, kámen mne táhne ke dnu!“
Kůzlátko se vrátilo smutně domů. A na dvoře stojí čarodějnice a křičí na sluhy, aby si pospíšili, že je čas kůzlátko zabít. Kůzlátko poprosilo znovu mládence, aby jej pustil k řece. Mládenec je i tentokrát pustil, ale byl zvědav, co u vody dělá, a šel tajně za ním.
Kůzlátko přiběhlo k řece a žalostně volalo: „Alenko, sestřičko, vypluj ke mně na břeh, chtějí mě zabít!“ A z vody odpovídá Alenka: „Nemohu, bratříčku, kámen mne táhne ke dnu!“ Mládenec zavolal lidi a ti vytáhli Alenku z vody. Mládenec ji objal a políbil, Alenka najednou oživla a byla ještě krásnější než před tím.
To bylo radosti! Také kůzlátko bylo šťastné, když spatřilo živou Alenku. Skákalo, vyskakovalo, udělalo kotrmelec, druhý a třetí – nakonec se z kůzlátka stal opět bratříček Ivánek.
Alenka všechno junákovi pověděla a ten dal čarodějnici vyhnat košťaty z domu, vyhnat daleko do močálů za hluboké lesy. Alenka z mužem a Ivánkem žili potom šťastně a spokojeně dlouhá léta, až do smrti.
