Po prvním podzimním mrazíku zežloutla tráva a stěhovaví ptáci se chystali k odletu do teplejších krajin. Labutě, husy, kachny i drobnější ptáci u velikého jezera hlučeli, poletovali a dělali poslední přípravy na dalekou cestu.
V jedné kačení rodině bylo smutno. Stará kachna se domlouvala s kačerem, co bude s jejich malou Šedokrčkou. Kdysi na jaře přikradla se k jejich hnízdu liška a chtěla Šedokrčku odnést. Matka ji zachránila, ale Šedokrčka měla od té doby zlomené křidélko a nemohla létat.
Stará kachna těšila Šedokrčku, že se na jaře všichni opět vrátí a budou žít opět pohromadě. Poradila jí, aby se usadila u řeky, na té straně, kde do ní vtéká teplý pramen. Tam řeka ani v zimě nezamrzá a na vodě bude Šedokrčka v bezpečí před zlou liškou, která by ji mohla chytit a sníst.
+6
Čas rychle letěl. Břízky už zežloutly a osiky zčervenaly, křoví u řeky ztrácelo listí. Po obloze táhly těžké mraky a co chvíli se drobně rozpršelo. Jednoho rána konečně odletěly a Šedokrčka zůstala načisto sama.
Bylo jí smutno. Široká řeka, u které žila, zrána u břehu už zamrzla a Šedokrčka se děsila, co si počne, zamrzne-li řeka v celé šířce. Jednou ji v lese k smrti vyděsil zajíc, který vyběhl jako střela odkudsi z keře. Také zajíc jí radil, aby zůstávala co nejvíc na vodě, že jim tam liška nedostane.
Konečně se liška objevila. Zastavila se na břehu a úlisně se kachně vemlouvala. Šedokrčka však s ní nechtěla ani mluvit a liška odtáhla s nepořízenou. Přihopkoval zajíc a říkal: „Dej si pozor, Šedokrčko, ona přijde zas.“
Za několik dní přišla znovu. Zastavila se na břehu a lákala Šedokrčku z vody ven. Potom zkoušela dolézt po ledě až k Šedokrčce. Ale led byl ještě příliš slabý a liška se daleko od břehu nedostala. Od té doby však přicházela každý den, zkoušela jak je silný led, a hrozila Šedokrčce, že ji sní.
A opravdu by ji byla snědla, kdyby se tu neobjevil stařík lovec. Vydal se do lesa na zajíce; chtěl udělat z jejich kožek stařence teplý kožich. Zajíci si hráli u lesa, ale když spatřili z dálky lovce utekli.
Unavený lovec se posadil na břehu řeky a vtom zpozoroval lišku. Plížila se zase k nezamrzlému místu a pokoušela se Šedokrčku lapit. Lovec na lišku vystřelil, ale nezasáhl ji.
Když přiběhl k nezamrzlému proudu, spatřil Šedokrčku. „Co tu děláš, ty hloupá? Vždyť zmrzneš nebo tě liška sežere!“ řekl dědeček. Vylovil Šedokrčku z vody, vzal ji pod kabát a zamířil k domovu. Zajíci se smáli, že se jim nic nestalo, a také Šedokrčce bylo pod kabátem dobře. V chaloupce u lovce, v teple u kamen, přečkala Šedokrčka šťastně zimu.
y
