Princ Bajaja

Jeden princ se vydal na svém koníku sám samotinký do světa. Když už jel kolikátý den, uviděl na obzoru nádherné město. Koník přiklusal ke skále, kopl do ní, skála se otevřela a byla v ní prostorná stáj. „Nech mě tu,“ pravil koník lidským hlasem, „jdi ke královskému dvoru a král tě prijme do služby. Vydávej se však za němého, jinak bys ničeho nedosáhl. A kdybys něco potřeboval, přijď a zaklepej na skálu, pomohu ti.“

Král prince přijal a byl s ním spokojen, i když se princ choval jako němý a na vše odpovídal jediným slůvkem. Jaké to bylo slůvko? Inu, bajaja. A tak mu také říkali: Bajaja. Král měl tři krásné dcery. S nimi pobýval Bajaja nejraději, hrál si s nimi a ony ho měly rády a nic jim nevadilo, že je němý. Nejraději pak sedával s nejmladší, která se jmenovala Slavěna.

Tu náhle padl na všechny hrozitánský smutek. K městu přilétli tři strašní draci, devítihlavý, osmnáctihlavý a sedmadvacetihlavý, jimiž král před lety slíbil své tři dcery. Teď si pro ně přišli. Jak jenom pomoc? Lámal si Bajaja hlavu, ale pak si vzpoměl na svého koníka a horem pádem k němu utíkal. A koník mu ukázal místo, kde Bajaja našel toje šaty, červené, bílé a modré, brnění, přilbu a meč.

Oblékl si červené šaty, vsedl na koně a vyjel před město, kam smutný průvod vyvedl nejstarší královu dceru. Jakmile se drak objevil, Bajaja se k němu přiřítil a pozutínal mu všech devět hlav a než se lidé nadáli, byl ten tam. Druhého dne vedli na totéž místo prostřední královu dceru. Sotva se drak objevil, přiřítil se opět Bajaja, pozutínal mu všech osmnáct hlav a než se lidé nadáli, byl ten tam.

Třetího dne vyvedli před město nejmladší královu dceru Slavěnu. Se strašným řevem se objevil sedmadvacetihlavý drak. Ale zároveň se opět přiřítil Bajaja a po těžkém klání mu pozutínal všech sedmadvacet hlav. Ačkoli ho princezna i král chtqli zadržet, byl ten tam.

Brzy padl na město nový smutek. Sousední říše vypovaděla králi válku. Král svolal svá knížata a slíbil těm, kteří z nich budou nejudatnější, za odměnu své tři dcery. Vytáhli do pole, jedom Bajaja měl zůstat na dvoře a pečovat o princezny, ale místo toho se šel poradit se svým koníkem a ten mu řekl: „Obleč si bílé šaty, opásej se mečem a sedni na mne!“

V bitvě královo vojsko utrpělo těžké ztráty a zdálo se, že jeho porážka je již zpečetěna. V poslední chvíli se uprostřed nepřátel objevil rytíř v bílém šatě a porubal stovky nepřátel. Válečné štěstí se obrátilo a nepřítel se dal na útěk. Král spěchal za neznámým rytířem, aby mu podděkoval, ale rytíř byl ten tam.

Vrátiv se na dvůr, svolal král knížata, aby mezi ně rozdělil své tři dcery. Každá z princezen měla s balkonu shodit před šik rytířů zlaté jablko a ti, k nimž se jablko zakutálí, budou manželi princezen. Vedle rytířů stál Bajaja. A co se nestalo? Všechna tři jablka se kutálela k Bajajovi! Ten však prvá dvě šikovně přistrčil jiným rytířům a sám si ponechal jen jedno: od Slavěny. Slavěna plakala, že musí vzít za muže němého Bajaju.

Potom se konal rytířský turnaj, ke kterému se přihlásil i neznámý rytíř v modrém šatě. Potýkal se se všemi knížaty a postupně je všechny porazil. Slavěna odevzdala vítězí zlatý pás, který sama vyšila, a než se mohli ostatní k němu přihrnout, usedl rytíř na koně a byl ten tam.

Večer seděla Slavěna ve své komnatě a myslila na neznámého rytíře. Oznámili jí, že s ní chce mluvit němý Bajaja, její ženich. Nechtěla o něm ani slyšet. Otevřely se dveře a vešel – onen krásný neznámý rytíř, o němž právě snila a pravil jí: „Já jsem tvůj ženich, já, němý Bajaja.“ A vše jí vyprávěl. Princezna byla přešťastná a všichni se veselili a hodovali až do bílého rána.

Princ Bajaja

Výrobce

DiarMU

Rok

1955

Délka

Autor

Doubrava Fr.

Napsal

Kundera Ludvík

Označení

B0499

Princ Bajaja

Podobné pohádky

Chytrá včelka

Enšpíglova řemesla

Sůl nad zlato

O zlatých jablíčkách