Padá sníh a z chalup letí jedno děcko, druhé, třetí … – Proč jste smutní, starouškové? – „Že nemáme také děti.“

Bílý havran – sníh – ven láká. – Z peří bělostného ptáka Sněhurku si uhněteme jako děti sněhuláka.“

Starouškové, co se děje? Koukám na vás, čaroděje: – Sníh vám pod rukama ožil, – děvčátko se z něho směje …

Host k nim přišel, – stará paní. A co nese? – Varování: – Na Sněhurku pozor dejte, nechť se slunce, ohně chrání

Sněhurka chce sněhu více. Ať je ho dost na sanice. Děti v kožiších se třesou? – Půjčí jim své rukavice.

Sněhurka chce mrazu více, ať je tvrdá ledovice. Vítr fičí, – děti bruslí se Sněhurkou po rybníce.

Hřej, sluníčko, ať sníh taje, postavíme tobě máje! Proč sněhulák v sadě pláče? – Proč Sněhurka přesmutná je?

Moranu už nesem ze vsi, nové jaro nesem do vsi, – a ty, Sněhurko, nám vadneš, proč jsi tolik smutná, proč jsi?

Z jara bledá, chorá byla… – zatím chasa skotačila: – Skákej s námi přes ohníček, Sněhurečko naše milá!

Sotva přes ohníček skočí, Sněhurka všem mizí z očí, – zůstal po ní proužek páry, co se vine po úbočí…

Starouškové zaplakali, děti, drobečkové malí, přišly, aby za Sněhurku – radost, potěchu jim daly.

Sněhurka

Výrobce

DOlomouc

Délka

Autor

Bělohlávková Marie

Napsal

Stříž Jaromír

Označení

B0641

Podobné pohádky