y
Jarní svátky v Bratislavě
Když Evička navštívila Bratislavu, její první cesta vedla na Slavín, aby se i ona poklonila památce sovětských hrdinů, kteří nám přinesli mír, a položila na hrob Mítěnkova otce kytičku květů.
Ze Slavína je krásný pohled na celou Bratislavu. „Krasavice na Dunaji“, tak ji nazývá každý, kdo navštíví naše město.
Nedaleko se hrdě vypíná Bratislavský hrad. Bratislavu z jedné strany věnčí zelené hory a z druhé stříbřitý Dunaj.
Vskutku, Evička ještě nikdy neviděla tak velikou řeku. Plaví se na ní lodě. Dělníci právě dokončili druhý most. Je vidět i přístav, jeřáby, lodě.
Krásné je nejen staré město. Evička obdivuje nádherné stavby.
Ale úchvatný pohled je i na nová moderní sídliště s vysokými domy. Dělníci postavili nové továrny, závody, sportovní hřiště. V moderních budovách bydlí lidé a jsou tam umístěny úřady a školy.
Po ulicích chodí hodně lidí, jezdí mnoho aut, autobusů, trolejbusů, tramvají, takže přechod z jedné strany na druhou je nesnadný.
Lidé mohou přecházet jen na signalizační zařízení. „Není tu taková volnost jako ve vesničce pod Tatrami“, myslí si Evička. Ale město se jí líbí. Krásné je hlavně v květnu, když je celé v květu a když se oslavuje svátek práce, první máj. Tehdy je Bratislava nejkrásnější, nejveselejší a nejsvátečnější. Celé náměstí je rozesmáté a barevné. Všude vlají prapory. Jako kdyby se i květinové záhony radovaly, kvetou naplno. Červené tulipány, bílé narcisy, a modré pomněnky. Všude je plno radosti, hudby.
Evička a Marienka nemohly už ani spát. Těšily se na tento svátek, že tatínek s maminkou půjdou do průvodu a barevnými mávátky budou vítat první máj. Otec ponese vlajku a matka papírovou holubici, která je na celém světě symbolem pokoje a míru. „Namaloval ji slavný malíř, strýček Picasso“, poučoval děti otec, „proto ji neseme v průvodu, aby každý věděl, že nechceme válku, ale mír“.
V čele průvodu pochodovali bok po boku svátečně oblečení pionýři, svazáci, sportovci a studenti.
Přišli dělníci, prodavači, železničáři, umělci, zkrátka každý, kdo se raduje z naší svobody přišel do průvodu pozdravit a oslavit první máj. Lidé se radují. Nad nimi vlají prapory, tisíce vlaječek, tisíce kytic. Hudba vyhrává.
Když se průvod blíží k hlavní tribuně, každý nadšeně pozdravuje naše představitele. Marienka a Evička zdvihají ručky, mávají a volají: „Ať žije mír, vítej první máji!“ „Sláva, sláva“, ozývá se z tribuny.
Je skoro poledne a průvod v nadšení neustává. Děvčata tancují, tleskají a lidé se s nimi dělí o radost. Ano, každý, kdo rád pracuje, je dnes šťastný a veselý.
Odpoledne otec s matkou zavezli děti do Petržalky, kde byla veselice.
Tam se Evička a Marienka povozily na kolotoči, na houpačkách, na dětském vláčku a ještě jim tatínek koupil dárky, bonbóny a maminka panenku a malého medvídka.
Oslavy je konec až pozdě večer. Na břehu Dunaje, když na Bratislavu padá první soumrak, zazáří slavnostní ohňostroje a dlouho do noci zní hudba a zpěv lidí.
Evička s Marienkou si ještě v postýlce dlouho vyprávějí o zážitcích celého dne. S radostí si opakují básničku, kterou se naučily ve škole a která pod dojmem prožitého svátku máje docela jinak zní: Na prvního máje celé město jásá za ruce se drží je to velká krása. Jako by se květy do pochodu daly jakoby se všechny děti rozesmály. Zvolna se zavírají rozzářená očka a sladký spánek je přikryl, stejně, jako všechny šťastné děti naší vlasti.
