Žili jednou kohoutek a slepička. Chodili spolu po dvoře. Hrabali a zobali.
Jednou vyšli ven ze dvora. Hledali zrníčka u cestičky. Víte, co dělal kohoutek? Když našel zrníčko, honem – honem ho spolkl sám. Slepičce nedal nic. Slepička ho napomínala: „Kohoutku, kohoutku, nebuď tak hltavý. Udávíš se!“
Ale kohoutek neposlouchal. A když uviděl mezi zrnéčky veliký hrášek, zase ho chtěl jen pro sebe. Udělal zob! - ale hrášek mu uvízl v hrdle. Kohoutek se začal dávit. Nemohl dýchat a za chvíli ležel jako mrtvý. Slepička se polekala a běžela k hospodyni.
+6
Volala: „Hospodyňko, prosím, dej mi kousek másla. Kohoutek spolkl hrášek. Dáví se a leží jako mrtvý. Máslem mu hrdlo vymastím a hrášek sklouzne dolů.“ Hospodyně řekla: „Dám ti ráda máslo, ale běž ke kravičce a popros ji o mléko. Z mléka udělám máslo.“ I pospíchala slepička ke kravičce.
Kravičko, prosím, dej hospodyňce mléko. Hospodyňka mi dá máslo. Máslem vymastím hrdlo mému kohoutkovi. Dáví se hráškem a leží jako mrtvý.“ Kravička řekla: „Dám ti ráda mléko, ale běž k hospodáři a řekni mu, aby mi dal čerstvou trávu.“ Slepička běžela k hospodáři.
„Hospodáři, prosím, dej čerstvou trávu kravičce. Kravička dá mléko hospodyňce. Hospodyňka mi dá máslo. Máslem vymastím hrdlo mému kohoutkovi. Dáví se hráškem a leží jako mrtvý.“ Hospodář řekl: „Dám rád trávu kravičce, ale běž ke kováři a řekni, aby mi dal nabroušenou kosu.“ Slepička běžela ke kováři.
„Kováři, prosím, dej nabroušenou kosu hospodáři. Hospodář dá čerstvou trávu kravičce. Kravička dá mléko hospodyňce. Hospodyňka mi dá máslo. Máslem vymastím hrdlo mému kohoutkovi. Dáví se hráškem a leží jako mrtvý.
Kovář nabrousil kosu a poslal ji hospodáři. Hospodář nasekal čerstvou trávu a dal ji kravičce. Hospodyňka kravičku podojila a stloukla máslo.
Slepička donesla máslo kohoutkovi a dala mu kousek do zobáčku.
Kohoutek procitnul, vyskočil a radostně zakokrhal. „Kykyryký!“ Zase pak chodili spolu kohoutek a slepička. A kohoutek se polepšil. Už nikdy nebyl hltavý.