Miroslav pilně učil Krasomilu hrát na loutnu a také zpívat. Rovněž králi se to velmi líbilo.
Jednou rádci u dveří tajně naslouchali. Král odcházel a dveřmi jim udělal na čelech veliké boule.
Miroslav naučil Krasomilu nejen hrát a zpívat, ale i pracovat. Tak se měnila zvolna k lepšímu.
Dal jí opět kouzelnou květinu a řekl, že jí bude zpívat jen tehdy, nebude-li již pyšná.
Květina však zpívala celou noc, až u ní princezna usnula. Když se ráno probudila, květina ještě zpívala.
Vesele běžela za Miroslavem a z radosti mu dala polibek. Už nebyla pyšnou princeznou!
Rádci ji však sledovali a ukázali králi, aby se podíval, jak se zahradník líbá s princeznou Krasomilou.
Rádcové rozkázali uvrhnout Miroslava do vězení. – Miroslav však uprchl a princezna utekla s ním.
Ukryli se u staré chůvy, na kterou se princezna nyní rozpomněla. Před odchodem si s chůvou vyměnila šaty.
Utíkali k Miroslavovu království. Často se museli ukrývat před zbrojnoši, kteří je hledali.
Miroslav a Krasomila jim šťastně unikali. Za jídlo a nocleh vypomáhali lidem v práci.
Zbrojnoši jim však byli brzo na stopě.
Miroslav s Krasomilou museli proto rychle utéci.
Mnoho nescházelo a byli by chyceni.
Naštěstí byl nedaleko lesní skluz, ve kterém ležel veliký kmen. Rychle nasedli, odstrčili se a jeli dolů.
Ujížděli, až jim vítr fičel do tváří. Čím rychleji jeli, tím větší radost princezna měla.
Najednou uviděli před sebou konec své jízdy – vodu.
Dopadli do vody, šťastně vyplavali a měli radost, že prozatím vše dobře dopadlo.
Prchali dále a prací si vydělávali na živobytí.
Pracovali ve mlýně.
Zbrojnoši je však opět brzy vypátrali a vnikli do mlýna. Miroslav se však nedal.
Zbrojnoši jeden po druhém byli naházeni do pytlů a zavázáni.
Krasomila a Miroslav ujeli pak na jejich koních. To se to již cestovalo veseleji.
Zastavili se až u ševce. Miroslav zjistil, že švec nepracoval od té doby, co si oblékl královské šaty.
Konečně je vypátral věrný Vítek a prozradil Krasomile, že zahradník je sám král Miroslav.
Když Miroslav vyšel převlečen do svých královských šatů, se žertem chtěl na Krasomile, aby mu také zavázala střevíc.
To bylo pro Krasomilu ponižující, vyskočila na koně a prchla – ne však daleko. Miroslav ji brzo dostihl.
Pevnou rukou ji Miroslav strhl k sobě na koně. Usmířila se, protože už nebyla pyšnou princeznou.
Byla slavná svatba. Král předal Miroslavovi vládu a požádal ho, aby vládl vždy tak, aby byl lid šťasten.
y
