y
Statečné kuřátko
Byla jednou jedna slepička a ta seděla na vejcích. Celých dlouhých šest týdnů už tak ve dne v noci trpělivě sedí, únavou podřimuje …
Když tu se náhle ozve do ticha slabounké „ťuk-ťuk“, skořápka na jednom z vajíček praskla a z ní vyskočilo do světa kuřátko žluťoučké jak pampeliška – radost pohledět. A pak se už klubalo jedno kuřátko za druhým … Než se milá slepička nadála, půl tuctu se jich kolem ní batolilo. A hned spustila ta drobotina na plné zobáčky: „Píp, píp, maminko, my máme hrozitánský hlad! Kdepak je něco na zob?
Maminka kvočna tedy honem odvedla kuřátka k misce, vrchovatě nasypané tuze dobrým zobáním. V tom křiku a shonu a v té radosti ze šesti pěkných dětí si ani nevšimla, že jedno vajíčko v kukani zbylo …
Ale za chvilku se i z něho vylíhlo kuřátko, jenže ne tak pěkně žluté a slabší než ostatní – inu Posledňátko, proto mu i to klubání déle trvalo – a ještě mu zbyl kus skořápky na zadečku.
Ale hlad mělo stejně veliký! Honem tedy zamířilo k misce, kde už se horlivě tužili jeho bratři a sestřičky. Ale marně se snažilo dostat k zobání – po každé je ostatní odstrčili. A když se přece dostalo k misce, byla už docela prázdná!
Zatím ostatní kuřátka pěkně nazobaná se stulila v teple u maminky kvočny, aby si odpočinula – ale na Posledňátko už pod křídly místa nezbylo. Co naplat! Musí tedy samo hledat ve světě štěstí!
Jak tak neví, kudy kam, letí kolem muška. A tak se Posledňátko kurážně pustilo za ní. Jenže v cestě je velikánská louže. Kuřátko se rozběhlo, hop -
a žbluňk rovnou do louže! Ještě že má zbytek skořápky na zadečku! Jak tak na něm plave po louži jako na lodičce, vidí, že přes louži míří motýl. „Vida – ten nežbluňkl do louže!“ - povídá si Posledňátko. „Jakpak to asi dělá? Aha – on takhle třepetá křídly! To musím také zkusit!“ - A tak se Posledňátko naučilo létal. Jenže muška už zatím byla tatam.
A copak je tohle? - Na plotě opodál visí nějaká podivná, zajímavá věc a kolem ní krouží takové velikánské mouchy... To by, pane, bylo něco na zob! A tak Posledňátko frrrnk a už je na plotě.
Ale to si dalo! Bylo to totiž vosí hnízdo a jedna z rozezlených vos dala milému Posledňátku důkladné žihadlo! Ještě štěstí, že to bylo do skořápky na zadečku, takže ani trošku nebolelo. Ale kuřátku už stejně na vosy přešla chuť.
A tak šlo dále do světa. A hele – tady vykukuje ze země pěkná vypasená žížala! - Posledňátko ji chňaplo do zobáčku a potýká se s ní ze všech sil. Táhne, potahuje – až žížalu vytáhne.
Uviděla to ostatní kuřátka, která si už zatím pěkně odpočinula, povalila Posledňátko, sebrala mu žížalu a teď se o ni perou.
Netuší, jaké jim hrozí nebezpečí: Krvelačný lupič – lasička nakoukla do dvora dírou v plotě, číhá a už se mlsně olizuje...
A když se jedno z kuřátek neopatrně přiblížilo – hop a skok – a už je lasička má. Běd, běda kuřátku! Žalostně volá z plna zobáčku o pomoc, ale kdepak – ostatní kuřátka s vyděšeným pípáním peláší pryč.
Jen Posledňátko zůstalo. Nemůže přece nechat ubohou sestřičku ve spárech zlého lupiče! Musí ji zachránit! Ale jak?! Rozběhlo se – a ze všech sil klovlo lasičku do ocásku, až překvapený lupič leknutím pustil chycené kuře a to honem uteklo do bezpečí.
Ale teď honem nohy na ramena, milé Posledňátko! Tohle ti lasička neodpustí! - Začala veliká honička po dvoře. Ale Posledňátko už má nápad, jak na lasičku vyzraje: Frrrrrnk – vylétlo na plot a buší zobáčkem do stopky, na které visí vosí hnízdo... Hnízdo se utrhlo – a bum! - spadlo lasičce rovnou na hlavu.
To si nepřejte vědět, jak daly dopálené vosy lasičce na pamětnou! Pelášila pryč, až se jí za patami prášilo, a dostala na cestu tolik žihadel, že jí navždy přešla chuť chodit na dvoreček loupit. To bylo radosti, že jsou kuřátka zachráněna a zlý nepřítel poražen!
Všichni oslavovali malého hrdinu – kuřátko Posledňátko, které, třeba nejslabší a ne tak pěkně žluťoučké, bylo přece ze všech nejchytřejší a nejstatečnější. Bratři a sestřičky je pak už nikdy neodstrkovali a maminka kvočna – i když to ostatním nedávala znát – měla od té doby Posledňátko ze všech nejraději. Pak se všechna kuřátka svorně stulila mamince pod křídly a kvočna jim povídala tuze hezkou slepičí pohádku. A za chvíli už všichni pěkně spali a spali … Dobrou noc!
Konec.
