y
Jak si pejsek roztrhl kalhoty
Když ještě pejsek a kočička měli svůj domeček, řekli si jednou, že půjdou spolu na výlet.
„Půjdeme třeba do lesa,“ povídá pejsek, „kampak jinam bychom šli, když je tak hezky?“
„I třeba do lesa,“ řekla kočička. „Jenom škoda, že nemám žádný slunečník, když sluníčko tak krásně svítí.“
„Ono ti to neuškodí, když tě sluníčko trochu opálí,“ povídá pejsek. „A teď už se dlouho neolizuj a pojď!“
„No, vždyť se přece musím drobátko upravit, když jdu v neděli ven,“ řekla kočička.
„Podívej se jen na sebe, jak vypadáš: máš jedno ucho nahoru a druhé nakřivo. Uši se mají nosit stejně.“
Pejsek si narovnal uši a šli. Cestou si vykládali, co budou v lese dělat.
Co tak šli, koukal na ně z křoví zajíc. „Hehe,“ začal se posmívat. „Ten pejsek má jedno ucho nahoru a druhé nakřivo!“
Bylo to pravda. Pejsek si nedal na uši pozor a měl zase každé jinak. „On se ti posmívá!“ řekla kočička.
Pejsek se na zajíce rozzlobil a rozběhl se za ním do křoví. Ale zajíc utekl a byl už dávno pryč.
„Ono v tom křoví bylo trní,“ řekl pejsek. „Ale kdybych byl chtěl, byl bych ho dohonil.“
„Škoda šatů do takového trní,“ řekla kočička. „Máš roztržené kalhoty! Kouká ti z nich košile!“
„Kdybychom to alespoň mohli spravit. Nemáš s sebou nit?“ „To nemám,“ povídala kočička. „Hele, tamhle, myslím, něco je!“
Koukají a byl to dlouhý uvařený makaron. Ležel tam rovně natažený a myslil si, že ho nikdo nevidí.
„Je to rovné,“ šťouchla do makaronu kočička, „to je tužka.“ Makaron se lekl a zmotal se do kolečka. „Ba ne,“ křičel pejsek, „je to provázek!“
„Vezmi ho a zašij mně ty katě!“ Kočička vzala makaron a zašila pejskovi makaronem katě.
„Tak, teď už se mně nikdo nebude smát,“ liboval si pejsek a šli zase dál a povídali si.
Jak tak šli, makaron se ze svého leknutí vzpamatoval. A začal se potichu z těch kaťat soukat ven.
Šla kolem slepice a vidí, že pejskovi vylézá z katí makaron.
„Počkejte trochu,“ řekla pejskovi, „tadyhle-“ a vyzobla a vytáhla makaron a spokla ho.
„Tadyhle byl makaron a ten vám, myslím, vyžral do kalhot díru. Však jsem ho za to potrestala; snědla jsem ho.“
Kočička se dívá a vidí, že pejsek má katě zase celé rozpárány. „Vždyť to byl provázek na zašití kalhot,“ řekla slepici.
„Ba ne,“ povídá slepice, „na mou duši, byl to makaron a žádný provázek. To byste koukali, jak se kroutil!“
„A jestli chcete ty kalhoty zašít, když půjdete ještě kousek dál, tak tam bydlí švadlena a ta vám to snad zašije.“
Švadlena pejskovi tu díru zašila a dala jim ještě každému hrneček mléka a kus mazance, a tak šli spokojeně zase domů.
Konec.
