Filipovi nezbylo nic jiného než překonat pohodlnost a vrozenou nešikovnost. Za vydatné pomoci svého sportovně nadaného přítele teď každé ráno cvičil. To ovšem Brejkovi nestačilo. Filip musel obstarat různé příručky o jednotlivých sportech. Jeho štíhlá a drobná postava byla jako stvořena pro jízdu na koni, usoudil Brejk a zařadil tento druh sportu na první místo ve výuce.
Jednoho odpoledne si Filip a Brejk v úboru žokejů prohlíželi fotografie z dostihů. Nejvíce se jim líbil vítěz derby s věncem kolem krku. Ihned si oba představovali sebe s takovým věncem – byl to však jen krásný sen, zatím neuskutečnitelný.
Naši přátelé museli nacvičovat. Filip seděl na Brejkovi jako na koni, držel se ho za uši a nezbylo nic jiného než probrat všechny druhy jízdy. Cvičili klus, cval, běh. Museli se spokojit s nácvikem v pokoji. Na závodiště by je nikdo nepustil. Brejk vyhazoval zadkem jako divoký hřebec, shazoval Filipa na zem, aby se ho naučil držet ze všech sil. Brzy se už nemusel Filip každou chvíli drápat nahoru.
Nakonec přišel nácvik skoku přes překážky. Brejk se rozběhl nádherným cvalem a hup, už byl nad stolem. Skok se podařil – ale skončil ve skleněné vitríně s porcelánem.
Filip cvičil nyní jízdu v pokoji na dřevěném houpacím koni. Brejk, celý zafačovaný, ležel v posteli a dával svému příteli pokyny. Oba se přesvědčili, že jízda na koni není tak snadná, jak se na první pohled zdálo.
Další nácvik se odehrával na dřevěném koni na kolotoči. Brejk, takřka uzdravený, dával příteli opět pokyny o správném držení těla.
Přátelům se podařilo sehnat opravdového koně. Filip se pokoušel na něho vylézt, ale bez úspěchu. Marně se snažil Brejk koně uklidnit, držel ho za opratě, domlouval mu. Kdepak! Kůň vyhazoval, uhýbal, uskakoval stranou a stavěl se na zadní. Filip byl stále na zemi. Poslední pokus byl už zoufalý. Filip se šplhal na koně po ocase.
Kůň si dělal z našich přátel legraci. Lehl si na záda, dal si přední nohy za hlavu jako paže, zadní si přehodil přes sebe a šibalsky, s vyceněnými koňskými zuby pozoroval po očku Filipa a Brejka. Ti byli úplně bezradní. Filip jemně hrozil koni ukazovákem a Brejk před ním klečel a prosil ho, aby vstal.
Kůň se dal uprosit, vstal a Filip se znovu pustil do pokusů. Tentokráte mu udělal Brejk stoličku. Ale nic to nebylo platné. Filip opět letěl přímo z koně dolů a Brejk ho chytil do své klokaní kapsy.
Brejk měl nápad. Přijel s autojeřábem, drapákem popadl Filipa za kalhoty a posadil ho překvapenému koni přímo do sedla.
Kůň se s touto novou situací nechtěl smířit. Začal tancovat jako při disko-tanci. Brejk se snažil mu v tom zabránit, ale kůň ho donutil, aby tancoval s ním. A tak chudák Filip balancoval v sedle, zatímco kůň, vztyčený na zadních nohách, předváděl v dokonalé souhře s Brejkem figury z džezgymnastiky.
Unavení, zničení a potlučení přátelé seděli na zemi a nad nimi se tyčil řehtající se kůň. Nepřemohli ho. A Brejk a Filip poznali, že vidina snadného vítězství na dostihách je velice a velice vzdálená. Ale byli praví sportovci, kteří se nevzdávají. Žádné překážky nebyly takové, aby nemohli začít znovu.
V krásném teplém dnu se naplnily tribuny a ochozy dostihového závodiště do posledního místečka. Filip v žokejském oděvu se sedlem pod paží stál na váze. Brejk přihlížel. Ručička váhy byla takřka na nule.
Brejk rychle strčil Filipovi do kapsy kalhot velkou podkovu. Konečně, ručička na váze se posunula a všechno bylo v pořádku. Předepsaná váha žokeje byla splněna.
Start dostihu byl v posledních minutách příprav. V paddocku stála řada koní s jezdci. Všichni překvapeně sledovali jezdce s koněm, který přicházel na start opožděně. Krok koně byl podivně trhavý, spíše to vypadalo jako poskakování. Také jezdec seděl na koni zcela neobvyklým způsobem – takřka na něm ležel – a bylo zřejmé, že mu dá hodně námahy vůbec se v sedle udržet.
Podivný kůň s podivným jezdcem se zařadili na startovní čáru. Při bližším pohledu bylo jasné, že zvláštní kůň byl Brejk, přemalovaný na grošáka. Jenže nikdo nic netušil. Brejk neklidně pokukoval po vedlejším koni a napodoboval ho. Kůň hrabal nohou. Brejk taky, kůň zaržál, Brejk taky. Jenomže místo zaržání se ozval z Brejkovy hrudi tak strašný zvuk, že Filip leknutím spadl dolů.
Ostatní koně považovali Brejkovo podivné zaržání za povel ke startu a vyrazili kupředu. Vznikl zmatek, protože startér vracel jezdce zpět. Jezdci na koních se motali v houfu a nemohli se stále srovnat a připravit ke skutečnému startu. V této chvíli zazněl opravdu startovací výstřel a jediný kdo vyrazil kupředu včas byl Brejk s Filipem, který se zatím vydrápal do sedla.
A tak se stalo, že Brejk s Filipem na hřbetě, nikým neohrožován, ovládl docela sám jízdní dráhu. Diváci byli ohromeni a sledovali s napětím podivný styl běhu neznámého koně. Brejkovi se totiž podařilo dělat veliké skoky, dlouhé několik metrů, které tak dobře umí všichni klokani.
Ostatní závodníci se brzo vzpamatovali a vyrazili za Filipem a Brejkem. Naši přátelé měli náskok, ale favorit závodu se oddělil od skupinky a vzdálenost mezi ním a Brejkem se rychle zkracovala. A další dva koně se drželi v závěsu za favoritem.
Teď se ukázalo, že favorit, dohánějící naše přátele, chtěl vyhrát za každou cenu, bez ohledu na pravidla a způsoby. Začal svým dvěma pronásledovatelům metat pomocí kopyt drny do očí, křížil jim dráhu a dával bodyčeky.
Když se mu nepodařilo zbavit se soupeřů nečestnými prostředky, použil favorit další lest – vyhodil před koně pronásledovatelů pár hrstí kostkového cukru. Účinek byl ohromující. Koně nedbali zuřivého pobíhání zoufalých žokejů a klidně začali chroupat cukr.
Favorit už doháněl Brejka a stále za sebou házel hrsti cukru, aby zdržel ostatní závodníky za sebou. Už jel těsně vedle Brejka a také jemu začal házet cukr. Ale přepočítal se – klokani přece nemlsají – Brejk kostky obratně nakopával a bolestně zasahoval protivníka do sedací části těla.
Favorit vyzkoušel na Brejkovi celou škálu nesportovních pozdravů. Když neuspěl, přiblížil se a přehryzal řemen u Filipova sedla. A bylo zle. Marně se snažil Filip udržet se na Brejkově hřbetě. I se sedlem se nezadržitelně sesouval k zemi. V posledním okamžiku se ale zachránil skokem do Brejkovy klokaní kapsy.
Favorit využil havárie našich přátel, kterou jim připravil a rychle je předjel. Filip se však za Brejkova přispění opět vydrápal do sedla a znovu vyrazili, aby favorita dohonili.
Brejk i favorit už byli u překážek na posledním úseku tratě. Favorit vynesl další svoje falešné karty – kopnutím si otevřel tajná dvířka ve stěně vysoké překážky a proletěl jimi jako šíp. Dvířka se před udiveným Brejkem a ohromeným Filipem zase zavřela a naši přátelé takřka do překážky narazili.
Favorit používal jeden nečestný trik za druhým, přes vodní příkop si vysunul skrytý můstek, přes který pohodlně přejel a můstek opět stáhl.
Nízké překážky za sebou vytočil favorit a jezdec pomocí kliky do ohromné výšky, ale Brejk s Filipem se stále drželi o pár délek za nimi. Hravě všechny nástrahy překonávali díky klokanově sportovní dovednosti.
Vysokou překážkovou stěnu vyběhl Brejk kolmo nahoru a na druhé straně se spustil volným pádem za pomocí deštníku, který měl ve své klokaní kapse.
Další širokou a nízkou překážku nafoukl vztekle soptící favorit pumpičkou. Před našimi přáteli se vznášel ohromný balón a zatarasil jim závodní dráhu. Ale i s touto překážkou si Filip uměl poradit. Propíchl ji deštníkem a balón ihned splaskl do původního tvaru.
V cílové rovince se našim přátelům podařilo favorita dostihnout. Jeli spolu bok po boku a získávali metr po metru, až ho nechali definitivně za sebou.
Favorit udělal poslední zoufalý pokus, aby strhl vítězství na svou stranu. Chytil Brejka za ocas. Tohle ale neměl dělat. Je totiž známo, že klokani mají v ocase ohromnou sílu. A Brejk ji také využil. Mrsknul ocasem a zdvihl protivníka i s koněm do výšky, roztočil ho a odhodil.
Favorit s jezdcem letěli vzduchem v saltech, vývrtkách a kotrmelcích. Po zásluze pak tvrdě dopadli na zem. Kůň při tom rozbořil stánek s občerstvením a žokej visel za kalhoty na praporové žerdi s nápisem cíl.
Nečestný protivník se bezmocně zmítal na žerdi a pod ním projížděli naši přátelé za jásotu diváků. Byli první v cíli. Takového závodního koně ještě obecenstvo na dostihách nevidělo.
Pořadatelé dávali Brejkovi a Filipovi na krk vítězné věnce. Ale Filip s odmítavým gestem ihned věnec sundal a s přísným pohledem k tomu vybídl i Brejka. Oba věnce pak předali naši přátelé jezdci, který právě přijel do cíle. Praví sportovci totiž nepodvádějí.
Brejk si svlékl maskovací úbor grošovaného koně i s postrojem. Filip zase žokejský úbor. Oba se předvedli ve své pravé podobě. Místo žokeje, malý rozpačitý nešika Filip a místo koně usměvavý klokan Brejk. Před davem fotografů, kameramanů a novinářů, kteří je ze všech stran obklopili, se drželi kolem krku, jak se na správné přátele sluší a patří.
Konec.
y
