y
Lev a myš
Ve žhavé poušti bydlela myška. Udělala si malou světničku ve skulině staré, veliké pyramidy.
Podívejte se, jaká je její světnička pěkná a útulná. Myška si tu spokojeně odpočívá, ukryta před slunečními paprsky, které tak neúprosně pálí. Kromě světničky a kuchyňky tu má myška i malou čisťoučkou koupelnu. Všechno, všecičko tu má, protože pečlivě dbá na svoji čistotu.
Nelze však jen odpočívat, je třeba vstát a podívat se po nějaké potravě. Myška tedy vyšla na poušť. Jak to sluníčko praží! Po čele malé myšky stéká pot. Vtom ale uviděla malý stín. Doběhne se tam na chvilku schovat. Co to, stín se hýbe! Myška zvedla hlavu. Oj, hrůza!
Nebyl to stín, ale strašný sup, který se za ní hnal. Je jistě hladový a chce si na malé myšce pochutnat. Strach před ošklivým otevřeným zobákem dodal naší myšce sil. Utíká po písku, drobné nožky jen kmitají, ale sup letí stále za ní.
A hle, tady je konečně záchrana, pomyslela si myška, když spatřila ležet v písku kus bambusové tyčky. Rychle vběhla dovnitř.
Ale starý sup se jisté kořisti nemínil jen tak lehce vzdát. Snesl se k zemi, sebral do drápů bambusovou tyčku a vzlétl s ní do výšky. Myška hrůzou omdlévala. Je tak vysoko nad zemí, že i obrovitá pyramida se odtud jeví jako dětská hračka.
Myška se dlouho nerozmýšlela. Vytáhla z kapsičky kapesník, udělala z něho padák a šup! Už letí dolů. Má trochu strach, ale kdo by neměl?
Už je na zemi! Leknutím však málem zkameněla. Proti ní stál se zlobným výrazem v očích zase ten strašný sup!
Myška strachy vypískla a začala zoufale utíkat. Běží ke kopečku v poušti, snad se tam ukryje. Ale sup už se na ní vrhá. Zob! Zob! Myška jen tak tak uskočila. Vtom se pouští rozlehl hrozný řev. Co to bylo? To se sup zmýlil a místo do šedého myšího kožíšku zabořil svůj zahnutý zobák do hřívy krále pouště – lva, který si tu klidně podřimoval na horském písku.
Ubohá naše myšička. Sup rychle vzlétl a zmizel v oblacích, ale ona už nemůže utéci před pomstou krále zvířat. Prosí, naříká, slibuje, že se mu dobře odmění, jen když ji pustí na svobodu. Lev ji vyslyšel, zasmál se a mávl těžkou tlapou na znamení, že se nezlobí a že myška může jít dál svou cestou...
jednou v noci se lev vypravil na lov. Potichoučku se připlížil k vysokým palmám a tu … cosi zapraskalo.
… a už byl lev lapen do sítí. Provazy byly jako z oceli a lev řval, až se to po celé poušti rozléhalo.
Myšička už spokojeně spala, ale zoufalý řev uvězněného lva ji probudil. Hned věděla, že se mu něco zlého přihodilo.
Vyskočila z postýlky a běžela k palmám.
A co vidí: lev je uvězněn v síti. Marně se pokouší vyprostit se z provazů. Myška se obrátila a běžela domů pro polštářek, aby se lev neuhodil, až spadne domů. Ve chvilce byla nazpět a...
… začala ostrými zoubky přehryzávat pevné provazy. Lev se jen podivoval, jak to té malé myšce dobře jde. Ještě kousek a rup! Provazy povolily a lev byl zase na svobodě. Myška dodržela svůj slib.
A lev se jí za to královsky odměnil.
Vyznamenal ji zlatou medailí za smělost a hrdinství. Nakonec ji požádal, aby mu prozradila tajemství, čím udržuje svoje zoubky, že jsou tak pevné a ostré.
Myška chytila lva ze jeho královskou tlapu a vedla ho k pyramidě. A to už nad pouští vstávalo sluníčko.
Myška ukázala svému králi, kde bydlí...
… a doma mu prozradila to veliké tajemství. Ukázala mu zubní kartáček a pastu.
Lev se velice podivoval. Cože to bude za zázrak? A vidí, že si myška pěkně čistí zoubky, až jsou bělejší než sníh.
Lev musel uznat, že je malá myška moudřejší než on. Podíval se na svoje ošklivé, žluté zuby a pozval myšku k sobě domů, aby i tam předvedla svoje umění.
Tentokrát však jeho třem malým lvíčatům. A ty už si teď s radostí čistí zoubky, protože vědí, že zdravé bílé zoubky jsou drahocenným pokladem, cennějším než zlato.
A náš veliký starý lev si od té doby malé myšky velice váží. Přesvědčil se, že i malý přítel může v nouzi dobře pomoci.
Konec.
