„Těžko se nám tady žije, ve mlýně nám řádí čert, tropí velké škody, zlý je, s nikým nezná žádný žert.“
„To tak, však já radu vím: ve vsi pomoc seženu, s lidmi se tam vypravím, čerta z mlýna vyženu.“
„Kdo jde se mnou, sousedé?“ Lidé mlčky kolem stojí. Husar tu nic nesvede, čerta každý z nich se bojí.
Se starostou mluvil též. „Husare, to pamatuj, jestli čerta vyženeš, zůstaň tam a mlýn je tvůj!“
„Vem mě taky s sebou, strýčku, já mám pro strach uděláno!“ „Jen běž domů, můj hošíčku, můžeš za mnou přijít ráno“.
U rozcestí stařík prosí, ruce spíná, snad má hlad. „Dědo, buď zráv! A kdo jsi? Pověz mi, co mám ti dát?“
„Tu máš chléb.“ „Dík za pomoc. Já zas píšťalku ti dám. Vezmi ji, má velkou moc!“ Domluvil a je ten tam.
A jak husar zahraje, všechno dá se na útěk, prchá před ním do kraje. Co pan čert by tomu řek´?
Ten to tady pěkně zřídil, všude nepořádek, špína. Ani karty neuklidil. Je to ale kůže líná.
„Teď se spánkem posilníme, než se lotr objeví.“ A už voják klidně dříme, za chviličku tvrdě spí.
Hnedle bude půlnoc bíti. Co to šustí, houká, víří? Ze všech koutů světa svítí – myši, sovy, netopýři.
Husar už je zase bdělý. „Neřádi, však já vám dám!“ Zapíská si na posteli, v mžiku je tu opět sám.
Tu se nebe zatmívá. Půlnoc. Hrom a čoud a křik, zem se kolem zachvívá, přiletěl sem pekelník.
„To jsou hosti! Nazdárek! Zahrajem si partičku? Prohraje-li husárek, skončí se mnou v peklíčku.“
Prohrál, ale jít s ním nechce, klidně čertovi se brání. Voják nedá se tak lehce, nic mu strachu nenahání.
„Hola, čerti, pekelníci, ďáblové, sem rychle spějte, na tom místě ve mlýnici husara hned roztrhejte!
„Co? Mě chcete roztrhat? Počkejte, vy vzteklé sloty! Teď budete tancovat hezky podle téhle noty!“
A jak spustí, čerti prosí, jen aby se slitoval, svíjejí se, křiví nosy, ale husar hraje dál.
„Teď se kliďte,“ voják velí, „zmizte, to vám povídám. Zahrát jste si se mnou chtěli, já jsem ale zahrál vám.“
„Pojď jen, hochu, pojď jen blíž, budeme tu šťastně žít, pro celou ves žitko mlít. Čerti nevrátí se již!“
y
