y
O Budulínkovi
Byl jeden dědeček s babičkou. Bydleli v pěkné chaloupce u lesa a měli malého Budulínka.
Dědeček s babičkou chodili do práce a Budulínek býval sám doma. Říkávali mu: „Buď hodný, Budulínku! Nikomu neotvírej a hezky si hrej! Když budeš mít hlad, vezmi si z trouby misku s hráškem.“
Budulínek si pěkně hrál. Potom dostal hlad. Vytáhl z trouby hrášek, vzal lžíci a začal jíst. A tu najednou přišla k chaloupce liška a prosila za dveřmi: „Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku! Pojedeme po lavici, pojedeme po světnici.“
Dědeček s babičkou zatím řezali v lese dříví a nevěděli, že je Budulínek neposlechl. Zachtělo se mu vozit se na ocásku.
Pustil lišku do chaloupky a přistrčil jí misku s hráškem: „Tu máš!“ Liška všecek hrášek snědla, ani trošku Budulínkovi nenechala. Utřela si vousky a řekla: „Tak pojď, Budulínku, posaď se mi na ocásek.“
Budulínek si sedl lišce na ocas a dobře se jí držel. Liška ho vozila po lavici, vozila ho po světnici – ale najednou s ním vyběhla ze dveří na silnici.
Ze silnice běžela do polí a z polí do lesa. Budulínek se polekal: „Liško, liško, kam utíkáš? Já se bojím! Vrať se, liško, já chci zpátky do chaloupky, slyšíš?“
Ale liška utíkala pořád dál a dál. Přiběhla ke své díře v lese – a šup do ní i s Budulínkem.
Dědeček s babičkou se vrátili domů. Hned viděli: dveře do chaloupky dokořán, miska s hráškem prázdná a Budulínek nikde. Hledali ho v chaloupce, hledali ho na dvoře, ale nenašli.
Smutně seděli za stolem a naříkali. Potom vzal dědeček housličky a nachystal si veliký pytel. Babičce dal bubínek a šli Budulínka hledat.
Šli a šli, až přišli do lesa k liščí díře. Zastavili se a poslouchali. Z díry se ozýval nářek a rozpustilý křik. „To pláče náš Budulínek,“ poznal dědeček. „Mladé lišky ho trápí a zlobí. Ale my jim zahrajeme!“
Dědeček honem naladil housličky, babička si připravila bubínek a už oba spustili písničku: „Máme doma housličky a pěkný bubínek, jsou tam čtyři lištičky, pátý Budulínek.“
Jak stará liška v díře písničku uslyšela, poslala mladou lišku: „Běž, dej tomu dědovi krejcar a řekni mu, ať nehraje, že mě bolí hlava.“ Mladá liška šla. Sotva však vystrčila hlavičku, dědeček ji popadl a šup s ní do pytle.
A zase s babičkou hrál: „Máme doma housličky...“ Stará liška poslala s krejcarem druhou lištičku, dědeček ji však také chytil. Vstrčil do pytle i třetí lištičku. Stará liška se rozzlobila: „Mám to nezvedené děti! Všechny tam zůstaly! Musím jít sama!“ Jak vystrčila z díry hlavu, dědeček ji popadl, vstrčil do pytle a pytel zavázal.
Potom vytáhl z díry Budulínka. Babička hned ho objímala a hladila: „Ty můj malý Budulínku!“ Dědeček uřízl březový prut a liškám v pytli pořádně vyprášil kožichy. Potom pytel rozvázal a lišky pustil. Ty utíkaly!
Budulínek byl rád, že ho dědeček a babička našli. Plakal a sliboval, že už nikdy nebude neposlušný. Dědeček s babičkou mu odpustili a vrátili se s Budulínkem do chaloupky.
