y
O zlatých jablíčkách
Byl jeden král a ten měl jabloňku, která dávala zlatá jablíčka. Ale ta jablíčka se králi ztrácela a zloděje nemohli dostat.
I dal král ohlásiti po všech vesnicích: „Kdo zloděje chytí, dostane hromadu peněz.“ U kovárny v baráku zůstávali tři bratři. Jak to uslyšeli, povídá nejstarší: „Já toho zloděje chytnu.“ Sebral se a šel ke králi.
Na cestě ho potkala chudá babička. „Kampak jdeš, synku,“ ptá se ho. „Někam,“ oddsekl jí synek, „proč se ptáte?“ „Chtěla jsem ti něco poraditi,“ praví babička. „Však já si poradím sám,“ odpověděl chasník a šel dále. Když přišel ke králi, poručil si, aby mu dali jíst a pít, a večer šel hlídat zahradu.
Chodí, chodí, živé duše nevidí. K ránu už ho nohy bolely, sedl si pod jabloň. Ale jak sedl, usnul a spal až do bílého dne. Ráno přišel král, počítá jablíčka, jedno scházelo. I poslal milého synka domů.
Mladší bratr povídá: „Já budu chytřejší.“ Hned se vypravil na cestu. Potkal také chudou babičku, ale odbyl ji jako bratr. Přišel ke králi a poručil si jídla a pití. Když se dobře najedl, šel na zahradu hlídat. Hlídá, hlídá, ani lístek se na stromě nehne. K ránu už ho nohy bolely, sedl si pod strom.
Sotva si sedl, usnul a spal až do rána. Ráno přišel král přepočítat jablíčka. Jedno scházelo. Král se rozzlobil a hlídače vyhnal.
Nejmladší bratr řekl: „Počkejte, já zloděje dostanu!“ A vydal se do města ke králi. Na cestě potkal babičku a pěkně ji pozdravil. „Dejž to Pán Bůh, synku,“ odpoví babička a ptá se ho: „Kam jdeš?“ Chlapec jí všecko pověděl a babička mu poradila, co má dělat, aby zloděje chytil.
Když došel ke králi, nejedl, nepil, ale poručil si, aby mu dovezli žebřiňák trní a bodláčí. A když mu to přivezli, obložil jabloňku trním až do vršku, večer si sedl na silnou větev a vzla do ruky hrnec studené vody.
Sedí, sedí, nikde nic. Už se mu oči zavíraly, honem si je umyl studenou vodou. K ránu slyší najednou: Frr! Frr! Podívá se, co to vidí, že kolem jabloňky poletuje ptáček ohniváček. Ale nemohl pro trní trochu odhrnul a dělal jakoby spal. Ptáček chtěl děrou k jablíčku, ale synek lap ho! A už ho držel. „Už tě mám, ty zlodějíčku,“ povídá mu. „Vidíš, mohl bych tě zamáčknout, ale že jsi tak maličký, pustím tě. Ale to ti povídám: ať tě tu už nevidím!“
Otevřel ruku, ptáček odletěl, jen tři zlatá pírka mu nechal na dlani. Ráno je synek králi ukázal. Potom už se jablíčka neztrácela. Synek dostal od krále hromadu peněž a vesele se vrátil domů.
