y
Ivánek cestuje do Bratislavy
Ivánek se svým tatínkem byli velcí kamarádi. Chodívali spolu často na procházku a tatínek mu všelico zajímavého vyprávěl. Takovéto vycházky měl Ivánek moc rád, neboť se vždy něco nového dozvěděl. Jednou mu tatínek přislíbil, že si udělají výlet a navštíví Bratislavu. Ivánek se těšil a nemohl se té chvíle dočkat.
Na cestu se vydali brzy ráno, rozloučili se s maminkou, nastoupili do autobusu, který je vezl na nádraží. Tatínek koupil lístky a ukázal Ivánkovi kolejnice, po nichž jezdí vlak.
Jéje, to bylo radosti, když konečně seděli ve vlaku! Ivánkovi se zdálo, že stromy, telefonní dráty utíkají s rychlíkem o závod.
Rychlík několikrát zastavil a Ivan se ani nenadál a už byli v Bratislavě. Vlak vjížděl na hlavní nádraží. Bylo se tu na co dívat. Lidé vystupovali a nastupovali na několika nástupištích, všude bylo rušno a hlučno.
Podchodem vyšli před nádraží, kde už cestující čekali na tramvaje, trolejbusy a auta. Do jedné tramvaje nastoupili i oni. Tramvaj řídil strýček řidič a průvodčí prodával lístky.
Z okna bylo vidět velké poschoďové domy, parky plné květin, široké ulice, po obou stranách chodníky, po kterých chodilo hodně lidí a prostředkem ulice jela po kolejích tramvaj.
Potom vystoupili na náměstí. Ivánek držel tatínka za ruku, aby se v tom mumraji neztratil. Ve městě musí chodit lidé opatrně, aby nepřišli k úrazu. Dětem se tu bydlí hůře jak na vesnici. „Na ulici si nesmějí hrát, v parku jsou pro ně vyhrazená hřiště,“ říká otec Ivánkovi.
„Tak vypadá rušná křižovatka ve městě,“ ukazuje tatínek Ivánkovi a chvíli se dívali, jak tu nahoru-dolů jezdí tramvaje, motorky, auta a mezi tím vším lidé. Tak se to tam hemžilo, jako na velkém mraveništi.
Odtud jeli na hrad. Prošli velkou bránou, podívali se na Bratislavu zhora.
Z hradu byl překrásný výhled. Před nimi leželo skoro celé město jako na dlani. Velké poschoďové domy, komíny, věže. Ivánek ještě tolik domů nikdy neviděl.
Na pravé straně teče Dunaj, i lodě po něm plavou. Přes Dunaj vede velký železný most, po němž přecházejí lidé, auta i vlaky.
Potom seběhli z hradu dolů a zastavili se u Národního divadla.
Pak zašli k Dunaji, a protože Ivánek Dunaj zblízka neviděl, slíbil mu tatínek, že se převezou parníkem na druhou stranu do Petržalky.
Tam je zábavní park pro děti a pro dospělé. Ivánek se povozil na kolotoči a se zájmem si prohlédl i dětský vláček.
Když se dosytosti pobavili, nastoupili do autobusu a dojeli na letiště. Motory tak silně burácely, že si Ivánek musel uši zacpávat. K letadlu přisunuli schody, aby cestující mohli vystupovat. Ivánkovi se to velice líbilo, ale ještě byl zvědavý, jak vypadá letadlo uvnitř.
Otec proto poprosil strýčka pilota, aby jim letadlo ukázal. Strýček pilot je zavedl i do své kabiny, odkud řídil letadlo a posadil Ivánka na své sedadlo. Bylo tam takové množství pák a koleček, že ani nevěděl, na co se dřív dívat.
Radosti nebylo konce, když mu strýček pilot ukázal i hangáry. To jsou garáže pro letadla. Byla tam i helikoptéra, která má místo křídel vrtuli, proto se jí říká vrtulník.
Unavený, ale plný dojmů se vrátil Ivánek s tatínkem večer zpátky domů ke své mamince.
Doma vyprávěli mamince všechno, co v Bratislavě viděli a zažili.
Ivánek už leží ve své postýlce a očka mu pomalu zavírá sen. Jistojistě se mu zdá, že je velký jako strýček pilot a řídí velkou kosmickou loď, která letí na Měsíc. No, není to krásné? Řekněte, děti!
Křižovatka byla vyznačená bílými pruhy, kde přecházeli lidé. „Podívej se, Ivánku, jaký je na křižovatce pořádek, dopravu tu řídí strýček strážník. Dává rukama znamení a ukazuje, kterým směrem mohou lidé a vozidla přecházet.“
Přešli dál několik ulic a zastavili na další křižovatce, kde se doprava řídí světelnými signály. Tam už strýček strážník nestál. Když zasvítí červené světlo, přes cestu nesmí přecházet nikdo. Všecko musí stát. Když zasvítí oranžové světlo, musí se lidé i vozidla připravit, a když zasvítí zelené světlo, přechod na druhou stranu je volný. „Signály platí i pro vozidla i pro lidi stejně,“ vysvětluje tatínek.
Ruch velkoměsta Ivánka trochu unavil, proto se posadili do trolejbusu a dovezli se na Slavín, velký památník na vyjádření díků našim osvoboditelům.
