Potkali se u řidiče, když si chtěli koupit lístek až na koupaliště. Ale marně, tak malé lístky, jaké potřebují mikrobi, se ještě nikomu nepodařilo vyrobit, a tak mikrob Gejza a mikrob Baltazar museli cestovat na černo. Nevím proč se strachovali, že je nachytá revizor. Ani jeden revizor přece s sebou nenosí mikroskop a uvidět mikroby bez mikroskopu, to by nedokázal ani Dr. Moudráhlava!
Nakonec ale vše dobře dopadlo. Autobus zastavil přímo před koupalištěm a naši dva mládenci z něho vyskočili jako srnky.
Ani se nezastavili v šatně, aby se převlekli do plavek. Nemusím vám snad povídat, proč. Tak malé plavky, jaké potřebují mikrobi, se nedají koupit v žádném obchodě.
Když doběhli k bazénu, dřepli si úplně na kraj a dívali se, jak se to všechno ve vodě hemží a čvachtá a potápí. – To je bezva, že, Baltazare! – ozval se mikrob Gejza a nadšením jen tak tak že nespadl do vody.
– Máš pravdu, Gejzo, je to opravdu bezva! – přisvědčil mikrob Baltazar a v poslední chvíli kamaráda zadržel. Potom si oba zašli pod sprchy. Tam se trochu ochladili a honem do písku mezi děti.
Nejvíc se jim líbil hrad, který si z písku postavili dva velcí chlapci, Janek a Jožka.
Hrad měl deset věžiček a obrovitou bránu s padacím mostem. Chyběla tam už jen princezna. To nevadí, pomyslel si mikrob Gejza, i beztoho jsem už dávno neviděl takový pěkný hrad. Ti, co ho postavili, museli mít opravdu šikovné ruce.
Takto rozumoval střapatý mikrob Gejza a skočil na ruku prvnímu ze stavitelů, velkému Jožkovi. Přeběhl po ukazováku, přelezl na palec a schoval se pod nehet.
Když to viděl umouněný mikrob Baltazar, nelenil a hybaj na druhého stavitele, velkého Janka. Přelezl z ukazováčku na malíček a schoval se pod nehet.
Od té doby kam se pohnuli Janek s Jožkou, tam byli s nimi i naši dva šibalové, mikrob Gejza a mikrob Baltazar. Hráli si s nimi v písku. Váleli se v trávě. Procházeli se s nimi po koupališti. Jen když Janek a Jožka zamířili k bazénu, tu z nich seskočili a počkali, až se vykoupou. Dávali však dobrý pozor, aby chlapce neztratili z očí. Už si na ně zvykli a neradi by si hledali nové kamarády. Proto jen co Janek s Jožkou vylezli z vody, už byli opět s nimi.
Brzy se však setmělo. Lidé začali odcházet s koupaliště a Janek s Jožkou se chytili za hlavu. Panebože, jak nepřijdou včas k večeři, zítra budou za trest celý den zamčení v pokoji. Žádné koupaliště, žádné hrady z písku!
Oblekli se proto rychle jako blesk a rozběhli se po večerní ulici. Janek běží domů s umouněným mikrobem Baltazarem pod nehtem. Jožka běží domů se střapatým mikrobem Gejzou pod nehtem. Ale teď pozor, milé děti. Ty z vás, co si myslely, že je konec pohádky, se opravdu pořádně mýlily.
Janek totiž doběhne domů a dřív, než si sedne za stůl, aby snědl nudle s mákem, udělá toto...
Ano, Janek si umyl ruce a umouněný mikrob Baltazar sletěl rovnou do umyvadla.
A co kamarád Jožka, co ten udělá? Och, ten neudělal vůbec nic. Sedl si rovnou za stůl, aby snědl nudle s ořechy. Střapatý mikrob Gejza zavýskl radostí, neboť celý den čekal jenom na to. Chvíli si počkal a potom opatrně slezl na Jožkovu vidličku. A odtud ... ano, odtud přímo ...
Jak vidíte, milé děti, toto je velká postel a v ní pod peřinou leží chudák pacient. Kdybyste jen věděly, jak je nemocný! Naříká a vzdychá, hořekuje a běduje. Má tak vysokou horečku, až se stromy zelenají. Oči mu slzí a v krku ho škrábe tisíc špendlíků!
Tak co, děti, uhodnete, který z našich chlapců naříká v této posteli? Je to Jožka? Nebo Janek? Kdybyste to ani do večera neuhodly, napište mi a já vám to potom prozradím.
y
